Do práce, na hokej a pak zpět do práce. Takový byl život extraligových rozhodčích Gutha a Ritticha z Jihlavy
Jako hokejoví čároví rozhodčí Václav Guth a David Rittich z Jihlavy zažili i extraligový zápas, na kterém bylo přes sedmnáct tisíc diváků. Teď po dvaceti letech píšťalky pověsili na hřebík. „Myslím, že jsme neodpískali zápas, za který bychom se museli stydět. A nej zážitek? Výluka NHL, rok 2004, zápas Kladno a Slávie. Vyprodaná Sazka Aréna, 17 tisíc diváků. To bylo utkání jako v NHL. To byla úplně jiná hra. Na začátku každého zápasu poznáte: dneska se bude hrát hokej, ne dneska se nebude hrát hokej, dneska se po sobě bude lézt. A tohle hokej byl,“ vyprávěli v Dobrém dopoledni.
„Člověk si chce začít užívat ten život trochu jinak než být devět měsíců na ledě. Sezona pro hokejové rozhodčí končí v dubnu, volno máte v květnu a v červnu už zase začíná letní příprava. Bez fyzičky to nejde. A v červenci už jsou semináře a začínají první přípravné zápasy. Volno je prakticky jenom v květnu a červnu,“ vysvětluje David Rittich.
Já si to užíval s Tondou Jeřábkem a Václav měl sirky v očích
Úterý, pátek, neděle se hrávaly extraligové hokejové zápasy za jejich rozhodcovské kariéry. „Máme svá zaměstnání, a když jsme jeli v úterý nebo v pátek do Třince, tak jsme v jedenáct museli mazat z práce, abychom to stihli. Museli jsme to nadělávat, abychom v zaměstnání neměli problémy,“ vypráví Václav Guth.
Společně s Davidem Rittichem zavzpomínali na situaci, kdy strávili několik hodin na dálnici v koloně. „Zacpalo se to tirákama, byla jedna hodina v noci a stáli jsme tam tři, čtyři hodiny. Přijeli jsme v šest ráno a šli jsme rovnou do práce,“ vypráví řidič dvojice Václav Guth a David Rittich dodává, že tehdy vezli z rozhodcovské premiéry hlavního sudího Antonína Jeřábka. „Já si to užíval s Toníkem, Václav v očích sirky, aby neusnul a my mu říkali, ať jede.“
Rozhodčí mají přesně rozdělené role
Za dvacet let, které jako rozhodčí jezdili po České republice, se ani jednou nestalo, že by nestihli začátek zápasu. „Ale zažili jsme, že se půl hodiny čekalo na hlavního sudího. Všichni byli připraveni, hráči, diváci, celý zimní stadion a muselo se počkat. Hlavního sudího tehdy přivezla policie, jinak to prostě nešlo,“ vzpomínají Václav Guth a David Rittich.
Před každým zápasem si čároví a hlavní rozhodčí rozdělí kompetence. „Kdo co bude hlídat, kdo komu pomůže, čároví hlavnímu a hlavní zase nám, když bychom odpískali třeba špatně ofsajd a začali by na nás najíždět hráči, tak to je věc hlavní rozhodčího, který by nás měl hlídat. Ale stejně zase kryjeme záda hlavnímu, když odpíská nedovolený zákrok a hráč si to chce hned vyříkat,“ nechává nahlédnout do času před zápasem David Rittich.
Dnes už je hokej hodně rychlý
Za ty roky už jednotlivé hráče znali a věděli, co od nich čekat. Právě praxe dělá z rozhodčích extraligové rozhodčí. „Dřív jsme věděli, že si musíme dát pozor na Pateru nebo Procházku. Už před zápasem jsme si to řekli. Taky jsme věděli, že když odpískáme sebemenší zákrok na vůdce daného týmu, v dalším průběhu nám hodně pomůže. Tohle se v kurzu nenaučíte, to je o praxi a také o citu,“ uvažuje David Rittich.
Každé čtyři roky se mění pravidla hokeje, ta nejpříjemnější byla, když se zrušila přihrávky přes dvě čáry. „Teď se pro nás hra zrychlila hodně, zvlášť když pískáte juniory. To jsou kluci plní energie a to je rychlost veliká. Ono to hlediště vypadá úplně jinak, než když jste na ledě,“ přiznává Václav Guth.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
