Dala jsem si rohlík, aby mi nebylo smutno, říká před profesionálními závody jihlavská kulturistka

Když po dlouhém čekání přišel ze Spojených států amerických dopis, že ji mezi profesionály pozvali, byl to splněný sen. „Co obnáší být profesionálem? Dodržovat stravu a tvrdě cvičit,“ krčí rameny Věra Mikulcová. „Dneska jsem snídala sedm vaječných bílků a jedno celé vejce na sucho na pánvičce, byly osolený a tři krajíčky racio chlebíčků, říká se tomu polystyren. K pití káva bez mléka a voda.“

Koukala jsem do zákulisí: jako já? Jo ty, pojď. Bylo to super

Věra Mikulcová má před sebou čtyři měsíce příprav na druhé profesionální závody ve své kariéře. Ty první absolvovala loni v kanadském Torontu. Tehdy skončila na úžasném druhém místě. „Bylo to super. Co se týká Kanady, Ameriky a České republiky, to se nedá srovnávat. Jak přístup pořadatelů, tak konkurence, tam jsou všichni za jeden tým, radí si a pomáhají,“ vypráví Věra Mikulcová.

Věra Mikulcová, kulturistka|foto: Archiv Věry Mikulcové

„Když vyhlásili moje jméno, já si pro ten pohár nešla, prostě nešla. Koukala jsem do zákulisí: jako já? Jo ty, pojď. Bylo to super, nikdo to nečekal,“ vzpomíná na kanadský úspěch Věra Mikulcová. „Co se týká ženské kulturistiky, je tam publikum úžasné. Dobrá sranda byla, jak mě hned po vyhlášení média táhla na rozhovory, já byla úplně mimo. Existuje ještě něco na internetu, je to velká legrace, doporučuju se podívat,“ směje se jihlavská kulturistka.

Ale no tak jo, zmrzlina jo, ta mi bude trošku chybět

Před pár dny zahájila přípravu na závody v americkém Chicagu. „Před čtrnácti dny jsem naposledy jedla rohlík, tak jsem od všeho musela ochutnat, aby mi nebylo smutno. Čtyři měsíce je dlouhá doba. Mně nechybí žádné jídlo, jím napodobeniny klasických českých jídel, nic mi nechybí,“ vysvětluje Věra Mikulcová. Opravdu se jí nestýská ani po zmrzlině? „Ale no tak jo, zmrzlina jó,“ směje se.

Věra Mikulcová, jihlavská kulturistka|foto: Milan Kopecký

V současné době váží 92 kilogramů, má před sebou čtyři měsíce příprav na svůj druhý start mezi profesionály. Ti závodí pouze na americkém kontinentu. „Mám před sebou čtyři měsíce diety, je to optimální váha, mám devět kilo tuku, které musím shodit. Abych byla úplně dokonalá, musím ho mít nula celá nula jedna,“ směje se Věra a přiznává, že při takové hodnotě tuku v těle člověk jenom přežívá.

Člověk je zabržděnej, zpomalanej, pomalu reaguje, ale dobrý

„Jsou to jenom dva týdny před závody. Člověk chodí sem a tam, přemisťuje se a cvičí. Trošku odumírají mozkové buňky, člověk je zabržděnej, zpomalanej, pomalu reaguje, ale dobrý,“ ujišťuje Věra Mikulcová. Tenhle extrém tělo zažívá pouze pět dní před závody. „To dochází k odvodnění těla, aby byl sval dokonalej, aby byl dobře vidět. Dá se to přežít.“

Zatím trénuje jenom jednou denně. „Pak budu dvakrát denně. Co se týká jídla, jídelníček se skládá z rýže, masa, zeleniny, vaječných bílků a tvarohu. Mám výhodu, že mi vaří kolegyně, jsem v pohodě, kdyby to záleželo na mně, tak to hodím do jednoho hrnce a bylo by,“ se smíchem přiznává Věra Mikulcová.

Zrnko rýže nesmí spadnout, když spadne, jdu po něm

Jí od rána do večera. „Jím každou hodinu, i to málo, co mám. Teď mám na den sedm set padesát gramů masa, plus bílky a zeleninu. Rýže se střídá od sáčku po dva sáčky. Člověk je rád za to, co má. Je toho strašně málo, zrnko rýže nesmí spadnout, když spadne, jdu po něm. Mám hlad, přišlo to na mě po čtyřech dnech zahájení přípravy,“ říká Věra Mikulcová. „Jsou to jenom čtyři měsíce, proč to úspěchu neobětovat. Čtyři měsíce jsou čtyři měsíce, no je to hrozný, ale dá se to,“ směje se Věra Mikulcová.