Dakar se rozmazlil, říká jeho devítinásobný účastník Ivo Kaštan

První etapa slouží také k vychytání posledních technických nedodělků, pokud nějaké jsou. „Ale v téhle části závodu se dá ještě spousta věcí napravit. Jestli tam je nějaký šotek, zpravidla se projeví teď, pak už to zpravidla všechno drží pohromadě. Dnes, tedy pokud neprší, jsou všichni ještě vymydlení, mají čisté límečky, teď budou dostávat tu správnou dakarskou patinu,“ líčí Ivo Kaštan.

Sportovní hodnota bude taková, že kdo dojede, vyhraje

Podle předpovědí má pršet. „V Argentině se pojede po cestách, červený písek, když bude hezky, tak to bude báječný, smyky v zatáčkách, blbě se tam předjíždí. Když bude pršet, bude to velký masakr a myslím, že sportovní hodnota bude taková, že kdo dojede, vyhraje,“ krčí rameny Ivo Kaštan.

„Mimochodem, nefungovalo vůbec nic. Jsme ve spojení s vaším kolegou Janem Říhou. Měl dobrodružný let, dostával se do Asunciónu na tři pokusy. Díky mé ženě Vierce se vše podařilo vyřešit, dostal se do Limy a do Asunciónu. Už je součástí Dakaru, ale zavazadla má jinde, u sebe má jenom baťůžek s notebookem, aby mohl pracovat, a půjčuje si tam od někoho trička a slipy. Dakar ještě nezačal, ale dobrodružství už začíná,“ líčí strasti sportovního redaktora Českého rozhlasu Ivo Kaštan.

Co nemáš, nepotřebuješ

Novinářskou práci si s Vierkou vyzkoušeli poprvé v roce 2002. „Můžete být novinář letecký. Ti se z bivaku do bivaku přesouvají buď letecky, nebo v autobusech. Pak jsou press auta, která se pohybují na závodní trase a to je hlavně o parádních fotografiích. Cokoli se stane, lidi se to hned dozvědí. Samotní jezdci sdílí a twitují. To by se v Africe nestalo, protože tam to připojení nefunguje.“

Ivo Kaštan se na každý Dakar moc těší. Při povídání o 39. ročníku se ale velmi často vracel k africkému Dakaru. „Dnes, když cokoli zapomenete zabalit, v jižní Americe to můžete koupit, to v Africe nebylo možné. Měli jsme s manželkou heslo: co nemáš, nepotřebuješ. Dnes se to posunulo jinam. Pokud beru motorkáře, drtivá většina má své doprovodné auto, kde mají mechaniky. Nabalí se, koncem listopadu se vše pošle přes moře,“ vypráví Ivo Kaštan a dodává, že spousta věcí se mnohdy převáží letecky těsně před Dakarem.

Ticho a samota Sahary, to celé dělalo atmosféru Dakaru, ta teď chybí

„Odjakživa jsem měl tři balíčky, kde byly ponožky, slipy a tričko, to se zahazovalo, kdo by to tahal domů a pak už máte na sobě motorkářské oblečení od rána do večera a moc toho nepotřebujete. To bylo to hezký, dnes mám pocit, že Dakar se rozmazlil. Loni měl náš skvělý motorkář Ondřej Klymčiw sedm lidí, co na to říct,“ kroutí hlavou Ivo Kaštan.

„Mně není smutno po Dakaru, po závodění, mně je smutno po Africe. To slunce je jiný, je nad váma. To mi chybí, tam to bylo krásný, neříkám, že jižní Amerika je škaredá, to ne. Ticho a samota Sahary, to celé dělalo atmosféru Dakaru, ta teď chybí,“ zasnil se Ivo Kaštan.