Čtyřicet kilogramů lepidla, tři sta domů, pět set komínů, to je model Havlíčkova Brodu

Téměř vše na modelu studenti vyrobili sami, nejdříve podobu domu přenesli do počítačového programu a podle něj pak jednotlivé domy lepili. „Měřítko modelu je 1: 250, je hodně malé a u pomníků je ruční práce opravdu náročná, takže použijeme u pomníků a soch, které chybí, 3D tiskárnu. Tak jsme to udělali u morového sloupu a také u kašny a takový tisk trvá celý den. Ručně bychom byli rychlejší, ale nebyli bychom tak přesní,“ přiznává Jan Ruml.

V bakalářské práci srovnává technické parametry modelů měst. Brodský je nejpropracovanější

„Mě to bavilo, hodně mě to bavilo. Byla to práce, která mě nějakým způsobem naplňovala. Já mám ráda ruční práce a tady se to sešlo obojí dohromady. Chodila jsem s maketou pomáhat i ve svém volném čase. Taky jsem přemýšlela, jak svoji maturitní práci, v rámci které jsme na modelu pracovali, využiji ve své bakalářské práci. Radila jsme se s několika profesory. Vymysleli jsme rozbor materiálů, ze kterých se dělají modely měst,“ vypráví absolventka havlíčkobrodské střední školy.

Objela republiku a porovnávala modely měst. „Havlíčkobrodský model je ojedinělý propracovaností detailů a podle mě je to jeden z nejpracnějších modelů,“ vypráví Jana Sedláková. „Základ je z kartonu, který byl lepený na sebe, na něm jsou noviny a vrchní část tvoří tmel. Jednotlivé domečky jsou z kapa desek s polyuretanovým jádrem, ty se používají na různé reklamní poutače. Stromy a terény, posypy jsou z modelů vláčků,“ popisuje technické parametry Jana Sedláková.

Studenti museli vzít měřičskou lať a obíhat domy, aby zjistili, jak jsou velké

Zmenšenina města je z období po druhé světové válce. „Z tohoto období se daly docela dobře shánět podklady. Hlavním tématem je ukázat Havlíčkův Brod před výraznou asanací Havlíčkova Brodu, kdy se bouralo sídliště Na Louži a Smetanovo náměstí. My ukazujeme město v podobě, než se v něm objevila panelová zástavba,“ upozorňuje Jan Ruml.

Jana Sedláková a Jan Ruml, Střední průmyslová škola stavební Havlíčkův Brod|foto: Milan Kopecký

Materiálů, ze kterých vycházeli, bylo hodně. „Okresní archiv, pamětníci a historici, kteří nám dodali spoustu fotografií. Velmi významnou měrou nám pomohli v havlíčkobrodském muzeu, někdy je těch podkladů spousta. Někdy to studenti měli těžké. Museli vzít měřičskou lať a museli obíhat kolem stávajících domků a museli zjišťovat, jak je veliký.“

Velikost domů pomohla někdy určit popelnice

A u domů, které už neexistují? „To šlo trošku i o fantazii, bylo nutné si je trošku domyslet. Byla tam například popelnice, která má metr a podle ní se dala určit výška domku na fotografii,“ vzpomíná Jan Ruml. Horkou chvilku zažili při rekonstrukci školy, kdy se do místnosti s modelem probourali dělníci. Tehdy si poprvé uvědomili, že stěhovat maketu nebude nic snadného.

„Jenom lepidla už je na modelu 40 kilogramů. Má tři sta domků, pět set komínů. Stěhování do radnice bude ještě dobrodružství. Do dveří se sice vejde, ale je to tipťop. Už jsme ho jednou stěhovali, jenže to na něm ještě nebyly domy. Už teď špatně spím,“ usmívá se Jan Ruml, učitel Střední průmyslové školy stavební akademika Stanislava Bechyně.