Čtvrteční Noční linka: Přesný čas
Kolik je přesně teď? Řídíte se podle hodin, nebo podle pocitu? Pamatujete si na „přesný čas“ v rozhlase? Seřizovali jste podle něj hodinky? Přišli jste někdy pozdě – a změnilo vám to život? Čekali jste na někoho, kdo nepřišel včas? Vadí vám dochvilnost, nebo ji vyžadujete? Kolikrát denně se díváte na čas? A kolik času vám vlastně v životě uteklo?
Přesný čas je zvláštní věc. Vteřiny tikají pořád stejně, ale pro každého mají jinou hodnotu. Někdo žije podle minutového plánu, jiný přijde „až to vyjde“. Někde je přesnost znakem respektu, jinde zbytečný stres. Čas měříme na hodiny, kalendáře, termíny, ale skutečný život se často odehrává mimo ně. Čekání na telefon, na zprávu, na návrat někoho blízkého – to jsou chvíle, kdy se čas vleče. A pak jsou momenty, kdy uteče během vteřiny a už se nikdy nevrátí. Přesný čas tak není jen číslo na displeji. Je to i otázka, jak ho prožíváme.
Podle dat Českého statistického úřadu tráví Češi průměrně více než 2 hodiny denně sledováním obrazovek a digitálních zařízení, která nám čas neustále připomínají a organizují. Zároveň výzkumy z oblasti psychologie ukazují, že vnímání času je silně subjektivní – ve stresu se zdá pomalejší, v příjemných situacích naopak „utíká“. Odborníci proto upozorňují, že vedle přesného času existuje i ten „vnitřní“, který si každý z nás nastavuje jinak. Zdroj: Český statistický úřad; výzkumy vnímání času v psychologii.
Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.
Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.