Jiří Veselý|Zdravím Vás paní moderátorko i všechny posluchače!
Je zřejmé, že do Noční linky telefonují nebo píší posluchači starších ročníků. I já mezi ně patřím.
Čím začít?
Je tomu už pár let, co jsem přestal po trénovat atletické týmy dívek v jednom pražském oddílu. Uvědomil jsem si, že sdílím radost nebo žal svěřenek více, než je pro nositele myšlenek snesitelné. Mluvím o obejmutí, posezení s rukou v ruce s plačící neúspěšnou, zvýšení hlasu na lajdačky při tréninku, taky "strpěl" pusu díků po úspěchu apod. Dobře jsem udělal, protože proženské aktivistky i aktivisté mluví o tom, že se muži dopouštějí násilí zíráním, nevyžádanou pomocí, zahájením zdvořilostního rozhovoru v kupé vlaku či na palubě letadla, kde se nesmím poštět ani do pomoci při uložení těžkého zavazadla. Gentlemani by se měli mít na pozoru Ve vzduchu je otázka
krize mužské identity, o které povětšinou píší diplomové i rigorózní práce dámy, kde je muž musí nebo nesmí a žena má vždy pravdu, když bude tvrdit, že jí něco ponižovalo, uráželo a ponižovalo. A může to být i oslovení "slečno", protože oslovující nesmí předjímat, zda je žena vdaná či nikoliv atd.
Nikoho už nepřekvapuje, že mladí lidé neuvolní v MHD místo starším ženám i pánům, ženám těhotným, lidem s přechodným a nebo trvalým postižením. Upozornění, že by bylo vhodné zvážit uvolnění místa může vést k agresivní reakci, a to i ze strany dívek. Ve škole se to asi neučí, doma jim to asi nikdo neřekl.
Jaký směrem se může vyvíjet chování, když knihy, filmy a divadelní představení nesou tituly, se kterými bylo možné se setkat jen na chodbičkách a záchodcích zaplivaných putyk IV. cenové kategorie a nebo dálkových nočních rychlíků v předlistopadové éře.
Dobrou noc!
Yveta|Zdravím Vás paní Lucie a všechny Nespavce. Dnešní téma jako by plynule navazovalo na včerejší – rodina a její pospolitost. Pamatuji, že za mého dětství bylo samozřejmostí, že jsme se celá rodina vždy sešla u stolu, babička začala servírovat jídlo až když jsme byli všichni pohromadě. A také nikdo od stolu nevstal, dokud všichni nedojedli. Jídlo bylo taková posvátná rodinná chvíle. K tomu jsem také vedla všech svých šest dětí s snažím se, když mám „na povel“ vnoučata, aby to tak fungovalo i u mne. Čerti mne berou, když maminky nechají děti běhat okolo a v předklonu je honí se lžící v ruce, aby je nakrmily. Můj táta mne vzal ve čtyřech (neměl hlídání) na oběd do opravdu luxusní restaurace a nebál, protože si byl jist, že se budu umět chovat. Ale to není jen o stolování. Za našeho mládí jít do divadla, ale i kina, byl svátek. Sváteční oblečení a kultivované chování bylo samozřejmostí. Nedávno jsem byla po dlouhé době v kině. Hrůza. Popkorn létal vzduchem, pána přede mnou slečna polila colou, v průběhu promítání několikrát zazvonil komusi telefon a někdo dokonce telefonát vyřídil bez ohledu na okolí. A ten nepořádek po promítání v sále. To byl kulturní zážitek. A to už vůbec nemluvím o chování lidí k sobě navzájem např, ve veřejné dopravě. Ale není se co divit, když se neumí chovat ani v parlamentu. Je mi z toho kolikrát smutno. Kam se podělo gentlemanství pánů, noblesa dam? Víte, já mám pocit, že etiketa upadá stejně rychle, jak se zrychluje náš život. Zkusme se zastavit a být k sobě zase ohleduplnější, milejší a prokazovat si trochu úcty. Uvidíte, že bude svět hned hezčí. Dobrou noc.
Maruška,sev Čechy|Hezký večer,Vám i posluchačům.Pro slušné chováni
by měla být slova:
pozdravit,poprosit,poděkovat samozřejmosti,důležitý je osobni příklad
rodičů a také v jaké společnosti se pracovně pohybujete.Vše
ostatní už záleží na každém z nás.Já vlastně,vnímala,lépe kopírovala
chování svých rodičů a žádné problémy nebyly.Prosím o pozdrav
pro Milenku,Mirka,Janičku do Jirkova p.Daně.Děkuji.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P. REDAKTORKO A POSL.N.L. TAK U NÁS TO BYLO TAK ŽE O VŠECHNO SE STARALA NAŠE MAMINKA,VŽDYCKY NÁM ŘÍKALA ABYCHOM SE VŠUDE CHOVALI SLUŠNĚ,TAKY SE SNAŽILA VŽDYCKY NÁS PĚKNĚ OBLÉCT,NO A TATKOVI TO MYSLÍM BYLO JEDNO.VŠECHNY MAMČINY RADY JSME SI VZALY K SRDCI ,NO A VŽIVOTĚ SE NÁM TO VYPLATILO A VYPLÁCÍ DODNES.PROTO ZDRAVÍM ,JANIČKY,MILENKU,ANIČKU,MAŘENKY,ZITU,HANIČKU A HLOBILOVY.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC
Jana Jirkov|Pěkný večer p. Lucie a posluchači! První takové pravidlo slušnosti, které mi bylo vštěpováno už od raného věku, když někam vejdu, tak slušně pozdravit, před jídlem si vždy umýt ruce a také umět poděkovat a poprosit. Když jsem pak byla starší a do školy jezdila autobusem, bylo pro mne samozřejmostí uvolnit místo starším osobám. Jinak ve škole nám v rámci rodinné výchovy promítali pořad Etiketa s L. Špačkem, což bylo velmi poučné. Myslím, že by bylo dobré, kdyby se na školách začala Etiketa vyučovat jako samostatný předmět, protože někteří dnešní mladí už ani nevědí, co to slovo vůbec znamená. Závěrem mi prosím dovolte, abych pozdravila všechny posluchače, též p. Františka, Marušku, Milenku, Aničku.
Františka|Dobrý večer, maminka mě "slušnému chování" učila protože jí velmi záleželo na tom co si o nás lidé pomyslí! A taky mě učila cizím slovům, abych vypadala inteligentně. Víte například co je to pocit idiosynkrazie? To už jsem věděla jako mrně :-(
Po mamince jsem zdědila mnohé, i nechtěné, ale co si o mě lidé pomyslí je mi srdečně fuk!
