Snaha usmířit si agresora tím, že někoho obětujete, je cesta do pekel, říká historik Eduard Stehlík

Eduard Stehlík se začal o vojenské dějiny zajímat poměrně brzy. Váže se k tomu rodinná historka. „Já si to nepamatuji, ale prý jsem jednou přišel ze školy a řekl: Tatínku, maminko, ten Lenin, to byl hrdina. Tatínek byl z toho trošku vyděšený a vzal mě a mého mladšího bratra k Žatci, kde probíhala linie těch malých pevnůstek, řopíků. A tak nám řekl: V tom chlapi chtěli bránit republiku, to byli hrdinové,“ líčí.

Od té chvíle ho bunkry fascinovaly. „Tím ten zájem asi začal, protože nejprve jsem chtěl vědět, kde ty bunkry vůbec jsou, potom kdo je tam postavil. A od toho, jak mají silné stěny a čím byly vyzbrojené, jsem se dostal ke konkrétním lidem a tomu, čím si prošli. Myslím si, že zájem o lidské osudy byl tím nejsilnějším, co mě nakonec přivedlo k dějinám,“ uvažuje.

Vojenský historik Eduard Stehlík a moderátor Joža Kolář|foto:Český rozhlas

V české společnosti dosud stále zaznívá otázka, zda jsme se měli v roce 1938 bránit. „Já s určitou nadsázkou říkám, že v tomto státě najdete v kterékoliv hospodě odborníky na tři věci – fotbal, hokej a Mnichov. Ale myslím, že otázku, jestli jsme se měli bránit, si klademe celá léta úplně špatně,“ komentuje Eduard Stehlík.

„Kdyby totiž nacistické Německo na Československo zaútočilo, armáda by jednoznačně stát bránila. Československá společnost udělala ve druhé polovině třicátých let obrovský kus práce, aby země byla bojeschopná a připravená na hrozící válku, jenže nacistické Německo nezaútočilo,“ vysvětluje.

Podle jeho názoru Adolf Hitler v určité chvíli, když si oťukl tehdejší státníky, dospěl k závěru, že půjde jinou cestou. „Řekl si, že to uhraje hubou. A tito politici dotlačili Československo k tomu, aby údajně v zájmu míru splnilo Německu jeho požadavky, prý poslední a jediné, odstoupením pohraničních oblastí,“ popisuje.

Vidí v tom velké varování i pro současnost. „Víme, že agresor se nespokojí s tím, co říká, s jídlem roste chuť. Tento příklad to jasně ukázal, do půl roku byl okupován zbytek Československa a za další rok vypukla druhá světová válka. Snažit se usmířit si agresora, nakrmit ho obětováním někoho je podle mého názoru cesta do pekel,“ dodává Eduard Stehlík.

Celý rozhovor s vojenským historikem Eduardem Stehlíkem si pusťte v přehrávači výše.