Cizí děti jsem musel nečekaně přes noc pohlídat v Číně

„Vánoce umí dělat z lidí zase lidi. Jsme schopni se po dlouhé době usmířit, odpustit si a dělat věci, které bychom jindy neudělali. Je to kouzelná doba,“ okomentoval, proč zasadil svůj film právě do předvánočního času Rudolf Havlík.

Když se podaří natočit film, je to zázrak

Ve filmu Pohádky pro Emu se děj točí i kolem zázraků. A trochu neskutečným způsobem vznikl i Havlíkův film. „Je to můj druhý snímek v životě. Vzděláním jsem grafik a obchodně jsem cestoval po Číně. A Pohádky pro Emu se zrodily poměrně lehce. Ten nápad se zalíbil mnoha lidem okolo, třeba i Ondřeji Vetchému. Nadchli se ti správní lidé a vše je rozjelo,“ pochvaluje si Havlík. „Ale když vznikne jakýkoliv film, vždy je to spousta práce. Vlastně takový zázrak.“

Film podpořili dobrovolníci a pomohly i sociální sítě

Rudolf Havlík při přípravách natáčení využíval i méně obvyklé cesty. Zapojilo se také hodně dobrovolníků. „Různí lidé, které znám přes sociální sítě a jejich prostřednictvím jsem je oslovil, byli ochotní přijít třeba si zahrát komparz nebo jinak nezištně pomoci. A přes sociální sítě jsem třeba sehnal zahraniční herce. Vyhledal jsem nějaké herecké skupiny, poptal jsem a casting jsme udělali po mailech,“ vysvětlil autor Pohádek pro Emu.

První okamžiky filmu se odehrávají v Londýně a jsou v anglickém znění s českými titulky. Právě pro ně sháněl režisér zahraniční herce. „V Londýně jsme natáčeli tři dny. Když je všechno dobře připravené, tak to jde velmi rychle. Tam jsme měli menší štáb a neměli jsme takové zázemí jako v Praze, ale myslím, že to byl nakonec vydařený výlet.“

Ema je malá velká herečka

Malá holčička, která hraje osmiletou Emu, se přihlásila jen tak na zkoušku na casting. „Jmenuje se Ema stejně jako dalších asi dvacet holčiček na castingu. Poměrně hladce se dostala do finále. Tam jsme si řekli, že i když nemá žádné zkušenosti, zvládne to. A můžu říci, že kvůli Emě jsme snad neopakovali žádný záběr. Je velmi ambiciózní. Občas zlobila, jako každé dítě, ale nikdy jsme se nedostali do takového bodu, že bychom kvůli ní zastavili natáčení,“ řekl k malé herečce Emě Švábenské režisér.

Je to kouzlo kamery a režie, že diváci prožívají emoce

Lidé, kteří sledují Pohádky pro Emu, se často na celé kolo smějí nebo naopak vytahují kapesníky a posmrkují. „Jak přenést emoce na diváky v sále, to je vždycky otázka formy a nápadu. Většina příhod, které se v romantických filmech odehrávají, je očekávatelná. Vždycky dříve nebo později jde o lásku a o váhání jestli se dvojice dá dohromady. A dobrou emotivní scénu udělá nápad, načasování, střih a správná hudba. A když se to dobře namíchá, jsou lidé spokojeni. A je úplně jedno jestli to vidí tisíckrát nebo jednou, ale funguje to. V tom je kouzlo filmu a kouzlo režie, že musíte tu scénu takhle vystavět a je to hrozně těžké,“ uvažoval Rudolf Havlík.