Chuť upečeného chleba ovlivní dobrá nálada při jeho výrobě, věří jihlavský pekař Oldřich Heřman

19. červen 2017

Příběh jihlavského pekaře Oldřicha Heřmana začal v Austrálii. Odjel tam za vařením. „Já jsem k vaření tíhl od malička, když jsem se rozhodoval v deváté třídě co dál, tak za mě bylo rozhodnuto a šel jsem na střední školu ekonomie a cestovního ruchu. Zkusil jsem dva roky vysokou, pak jsem dva roky pracoval ve velké společnosti. Kancelář a kancelářská práce mě nebavila, dal jsem výpověď a odjel do Austrálie,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni mladý pekař.

Psal se rok 2013 a Oldřich Heřman začínal v Sydney mytím hrnců, postupně prošel několik restaurací, až se stal pomocníkem šéfkuchaře, který vydával jídlo zákazníkům. To vše se mu podařilo za dva měsíce. „Už v Austrálii jsem ve volném čase chodil pomáhat jedné cukrářce, která pekla u sebe v garáži a zásobovala dezerty cukrárny a kavárny v Sydney,“ vypráví Oldřich Heřman.

Když chleba dělám s úsměvem, bude lepší, než když se mračím a nebaví mě to

Australské dezerty jsou hodně sladké, obsahují mnoho karamelu. „Ale je tam spoustu evropských receptů, třeba věnečky. Ty by asi chutnaly i tady. Byly z odpalovaného těsta. S tím jsem si užil. Majitelka mi jednou svěřila velkou zakázku na ně a odjela. Já udělal dvacet plechů a všechno se pokazilo, to mi do telefonu vynadala opravdu hodně,“ směje se při vzpomínce pekař Oldřich Heřman.

Po návratu do Evropy prošel, už jako pekař, Německem, Islandem, Irskem, pracoval i v Rakousku. Nikde jinde zatím zakázku nepokazil. „Musím to zaťukat, těsto je živý organismus. Každý den je jiné. Záleží na spoustě věcí, na počasí, na teplotě, na náladě pekaře. Jasně, určitě, věřím tomu. Když chleba dělám s úsměvem, bude lepší, než když se mračím a nebaví mě to,“ usmívá se Oldřich Heřman.

Nesmím se s ním hádat, nesmím ho rozčilovat a rozptylovat. To pak říká: zítra bude špatný chleba

Oldřichova slova potvrzuje jeho paní Martina. „Já mám nakázáno, že se s ním nesmím hádat, nesmím ho rozčilovat, rozptylovat. Jinak říká: zítra bude špatný chleba. Já jenom musím doma našlapovat potichounku. Až se narodí Vilém, co je v bříšku, tak vůbec nevím, co se stane, až zapláče,“ usmívá se Martina Heřmanová. Opravdu se jejich syn bude jmenovat Vilém? „To už o něm bylo rozhodnuto, ještě než byl v bříšku. My máme rádi symboliku,“ upřesňuje výběr jména budoucího syna Oldřich Heřman.

Práce v pekárně je podle Oldřicha každodenní stres. „Každé ráno se strachuju, že bude chleba placatý, že nenakyne, že nepopraská. Když otvírám lednici s kvasovým chlebem, křížím prsty na rukou na nohou, jestli bude nakynutý,“ popisuje své každodenní obavy Oldřich Heřman a dodává: „Kdyby nevykynul, žádný plán bé nemám, prostě bychom si s Lálou stoupli za pult a jenom bychom se usmívali. Máme skvělé zákazníky, myslím, že by to pochopili.“

Německo, Irsko, Island. Kde pekl, tam si vzal trošku kvásku

V pekárně Veselo kváskový chléb pečou v elektrické etážové peci. „Původní kvásek jsem přivezl z Německa, což je tři a půl roku. Kudy jsem prošel, tam jsem si trošku kvásku uzobnul. Ať to bylo v Německu, v Irsku, na Islandu, všude jsme si do toho našeho přidali ten jejich. Přišlo nám hezké ty kultury smísit. Teď ho krmíme českou moukou, konkrétně ze Střížova,“ vypráví Oldřich Heřman.

V Česku se hodně používá trojstupňové vedení kvásku, což je přikrmování kvásku ve třech stupních. „V Irsku nebo na Islandu to dělají jenom dvakrát. Používají mladý kvas, nemají rádi kyselou chuť chleba. Já také používám mladý kvásek, aby byl chléb mírně nasládlý,“ prozrazuje pekař Oldřich Heřman.

V pondělí nakrmí kvásek, v úterý přidá kvásek do těsta, nechá vykynout, těsto nakrájí, dá do ošatek, do lednice a teprve ve středu chléb peče. „Chleba kvasí, fermentuje přes tři dny, je to důležité pro chuť, tak pro stravitelnost potraviny. Díky tomuto procesu je zrno předtrávené, je stravitelnější,“ upozorňuje Oldřich Heřman.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio