Chorvat v moři neplave, Chorvat se v moři koupe. A koupání je rochnění
Když je Bohdan Petrovič z Humpolce v Chorvatsku, začíná větu: My Chorvati, a když je v České republice, své věty startuje: Oni Chorvati. Jeho tatínek byl napůl Chorvat a napůl Černohorec, Bohdan se chorvatsky se naučil, když mu byly čtyři roky. Na chorvatském ostrově Lopud, který je sedm kilometrů od Dubrovníku, má třetinu domu a jezdí tam se svojí rodinou každé léto chalupařit. O letním bytě, který je padesát metrů od mořské pláže, vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
Petrovičovi mají typickou chorvatskou stavbu, kamenný domeček, postavený v roce 1551. Podle pana Petroviče to je nenápadná stavba, která má svoji historii. „Je to dům chráněný dubrovnickým památkovým ústavem jako velice významná stavba. Náš dům přečkal v roce 1667 silné zemětřesení, které postihlo ostrov Lopud a Dubrovník. Na ostrově tehdy zůstalo stát jenom 5 obytných domů a dva kostely,“ popisuje svoji chalupu na Jadranu Bohdan Petrovič z Humpolce.
Za půl roku v Jugoslávii zapomněl mluvit česky
Jeho tatínek z ostrova Lopud pochází, ve dvou letech ho tam maminka poprvé přivezla jako do druhého domova. „Žili jsme tady i tam. Místní se ptali, co jsem víc? Já odpovídal mazaně, že jsem půl na půl. Teď už vím, že jsem sto a sto. Jsem stoprocentní Čech a stoprocentní Chorvat. Akorát je otázka, v jaké fázi mě zastihnete,“ směje se Bohdan Petrovič.
Jeho rodiče žili složitý dvojí život, tatínek pracoval v cestovním ruchu, přes sezonu byl v Jugoslávii a do Československa se vracel jen na zimu. „Když se narodila moje sestra, tak si mě tatínek na Lopud vzal asi na půl roku, aby nás tady neměla oba dva. To jsem zapomněl česky. S babičkou jsem měl opravdu zvláštní vztah, připadal jsem si trošku jako cizinec. Byla z těch starých dubrovnických obyvatel, to je specifické v rámci celého Chorvatska,“ vysvětluje Bohdan Petrovič.
Ostrov, kde nejezdí auta a kde na jízdu na kole potřebujete povolení, to je chorvatský Lopud
Když jede do Chorvatska, jede domů. „Vozím potraviny, dělám to z praktických důvodů, nejsem sysel, to spíš naopak, v tom mám tu chorvatskou povahu. Doma si to naložím do auta, tam to musím vyložit u lodi v Dubrovníku, naložit to na loď vlastními silami, potom to vyložit v přístavu na Lopudu a nějak to dostat do baráčku. Když bych jezdil nakupovat každý den do Dubrovníku, není to ani praktické, ani levné,“ vysvětluje Bohdan Petrovič.
Lopud má 200 stálých obyvatel, rozlohu 4,6 km2, kolem něj jsou pěšinky, celý se obejít nedá. Je to ostrov, kde nejezdí auta, to musíte nechat zaparkované v Dubrovníku. „Na kolo musíte speciální povolení. Je tam jedna promenáda, ze které vedou uličky do kopce. V létě tam může být 1000, možná 1200 lidí i s turisty, a když by měl každý kolo, to by nešlo,“ popisuje svůj chorvatský domov Bohdan Petrovič.
Chorvat má rád slunce, ale ze stínu palem
Dva dny před příjezdem do Chorvatska volá Bohdan Petrovič sousedům, jestli dům stojí, a když na ostrov dorazí, žijí jako Chorvati na dovolené. „Ráno vstaneme, dáme si snídani a jdeme k moři. Tam jsme do jedenácti a pak jako správní Chorvati zmizíme. Od 11 do 5 odpoledne na pláži Chorvata téměř neuvidíte. Chorvat má rád slunce, ale ze stínu palem. Chorvati mají rádi moře, ale oni v něm neplavou, oni se v něm koupou. Koupání spočívá v tom, že se rochní,“ popisuje život v letním domově humpolecký Bohdan Petrovič.
Jediná nepříjemná záležitost, která vrhá na chorvatský domov Bohdana Petroviče stín, je to, že dům vlastní jen z jedné třetiny. „Můj prapraděda, starosta Lopudu, odkázal dům svým třem dětem. A teď nás je asi pětadvacet, to je trošku složitější.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
