České názvy kaktusů? Třeba dyňucha a cecuň, žádný kaktusář jim tak ale neříká

Drobné, ale vždy přátelské půtky mezi pěstiteli kaktusů a sukulentů podle Jiřího Jandy musí být. „Oni jak se kaktusáři nadřazují, tak nadřazují i kaktusy. Mylně bývá na plakátech uvedeno: výstava kaktusů a sukulentů. To je v legraci, ale správně by mělo být sukulenty včetně kaktusovitých. Kaktusy jsou jedna malá součást sukulentní říše, která čítá nějakých dvanáct tisíc botanických druhů a spoustu kříženců,“ vysvětluje pěstitel z Pávova u Jihlavy.

Sukulenty do Jihlavy vozili v krosnách a autobusem

Pěstitelské začátky sukulentů byly podle Jiřího Jandy dobrodružství. Začátek osmdesátých let, všechno bylo nové. „Neznali jsme jména, učili jsme se na nich. Ve srovnání se sukulenty mi najednou kaktusy přišly fádní, nudný, všechny stejný. Listové sukulenty jsou odlišné, je to pestřejší směsice, nemůžu si pomoci,“ krčí omluvně rameny Jiří Janda a přiznává, že mezi rostliny jeho života patří trichodiademy.

Jiří Janda, pěstitel kaktusů|foto: Milan Kopecký

„Ty jsou se mnou od roku 1988, jsou pořád v miskách v průměru dvanáct centimetrů. Jsou to původní, přežily se mnou všechny období. Kdyby se něco stalo, vejdou se v paneláku na parapet. To jsou kytky s příběhem, vím, odkud jsem si je přivezl. Pamatuju si tu dobu, kdy jsme jezdili autobusem s krosnama a kytky jsme v nich vozili od jiných pěstitelů,“ vzpomíná Jiří Janda.

Své sukulenty nerozmazluju

Tři až čtyři tisíce druhů sukulentů prošlo Jiřímu Jandovi pod rukama. „Nerozpoznám všechny, ale poznám spoustu. Jednak se na to pořád koukám, studuji na internetu, nebo to znám z knížek. Zaplaťpámbu, paměť mi slouží dobře, ve své sbírce ani jmenovky nemám. V Pávově mám asi 500 druhů. Kdybych se měl o ně starat podle knížek, pro každý druh něco jiného, to bych se zbláznil. Já je nerozmazluju,“ přiznává Jiří Janda.

A jak to udělat, aby sukulenty kvetly? „Kvetení nedocílíte tím, že je budete hnojit. To je dobré, když už je květ vidět. Rostlina se rozmnožuje proto, že cítí ohrožení druhu, když má nuzné podmínky, tak samozřejmě víc kvete. V období sucha ji musíte přinutit, aby měla v podvědomí, že je druh ohrožený a že se musí zachránit, musí tvořit semena, musí nabídnout opylovačům květy. A ty kaktusy jsou, to musím přiznat, v květu krásnější,“ vypráví Jiří Janda.

Když vidím asteriase, mám chuť znovu s kaktusy začít, to musím hodně rychle pryč

Kaktusy už sice nepěstuje, ale existuje prý jeden, který mu jeho dávnou lásku vždycky připomene. „Absolutní jedničkou pro mě je astrophytum asterias. To je kaktus bez trnů, krásný, malé umělecké dílo mexické přírody. Znovuobjevil ho cestovatel, etnograf a slavný český kaktusář Alberto Vojtěch Frič. Ten, když vidím, tak mě láká znovu s kaktusy začít. Musím vždycky hodně rychle pryč,“ směje se Jiří Janda.

Dyňucha žádný kaktusář neřekne

A jak to je s českými názvy kaktusů? „Ty se moc nepoužívají, protože jsou z doby obrozenců a jsou příšerný. Buď latina, nebo upravená latina do jejich podoby, zkratkovitá. Například kaktusy rodu mammillaria se jmenují dyňuchy, což je hrozný a to nikdo nepoužívá. To jsou názvy z období Dobrovského a Tháma, a ty opravdu nikdo nepoužívá a taky cecuň, to opravdu ne,“ usmívá se Jiří Janda.