Benjamínek Horáckého divadla Štěpán Tuček má v osmnácti hodně dlouhý herecký životopis

Za nedlouho se potkal s loutkohercem Františkem Pešánem, majitelem Divadla z půdy. „Tam jsem chodil asi osm let, přišel jsem ze školy, hodil domů aktovku a mazal jsem do divadla. Pan Pešán mě naučil všechno, vyrábět kulisy, vyřezávat loutky a hlavně za ně mluvit. Jezdil jsem s ním a pak jsem založil vlastní divadlo, sám jsem dělal všechno. V jedné hře jsem sám hrál osm postav,“ vypráví Štěpán Tuček.

Při kouzlení se naučil polsky

Když mu bylo třináct, začal spolupracovat s divadlem z česko-polského příhraničí Zdrojowy Teatr Animacji v Jeleniej Górze. „Tam mě přihlásila paní učitelka z dramaťáku. Nevěděl jsem, jestli ano nebo ne. Nakonec jsem to zkusil a byly z toho tři roky nádherné spolupráce. Dokonce jsem se tam naučil kouzlit, rozřezával jsem ženu v krabici na dva kusy,“ usmívá se Štěpán Tuček, který si do svého životopisu může samozřejmě připsat i znalost polštiny.

A taky účinkování v muzikálech Ať žijí duchové a Noc na Karlštejně. Mihl se v seriálu Ordinace v růžové zahradě, zahrál si v televizní inscenaci Zločin v Polné, hostoval v divadle v Mostě a nedávno odpremiéroval velkou roli v Divadle Radka Brzobohatého a taky svou první v Horáckém divadle. „To bylo hodně těžké, protože generálkové týdny jihlavského Zapomenutého světla a pražské inscenace Petr a Lucie byly ve stejný čas. Já na to ale při červencovém konkurzu v Jihlavě upozornil. Na začátku sezony se divadla spolu domluvila, aby to časově sedlo.“

Horácké divadlo je krásné. Zvenku i zevnitř

Vysočina ho ale přivítala svou odvrácenou tváří, v tom nejexponovanějším čase před premiérami mu nadělila angínu. „To bylo opravdu šílené, já angínu nikdy neměl, bylo mi špatně. V Zapomenutém světle je horolezecký výstup, no, bylo to opravdu náročné. Musím všem poděkovat, jak v Horáckém divadle, tak v Divadle Radka Brzobohatého. Po zkoušce mě naložili do služebního auta a odvezli do Prahy a potom do Jihlavy. Ale bylo to opravdu velmi těžké.“

Stálé angažmá ho lákalo od dětství. „Já jsem to vždycky chtěl, moc se na to těším. Divadlo je krásné, zvenku i zevnitř. Výborný kolektiv, poznávám krásy Vysočiny a jsem opravdu nadšený, zatím samá pozitiva,“ směje se teprve osmnáctiletý Štěpán Tuček.

Všude jsem nejmladší, často jsem v kolektivu starších a moudřejších lidí a mně to vyhovuje

Přiznává, že všude je benjamínek. „Všude jsem nejmladší, často jsem v kolektivu starších a moudřejších lidí a mně to vyhovuje. Měl jsem štěstí na pedagogy, mou platonickou láskou a pedagogem, který mě nejvíc ovlivnil, byla paní Regina Rázlová. Já jsem si jí zamiloval hned, ona si mě taky oblíbila. Učila mě rok a i po té, co ze školy odešla, jsme spolu udržovali kontakt, tehdy mě oslovila ke spolupráci ve filmové škole Michael. To ona o mě řekla Janisi Sidovskému, který mi nabídl práci v Noci na Karlštejně, který se hraje celé léto na Karlštejně. “

Štěpán Tuček se moc těší na zkoušení na přelomu roku. „Budeme zkoušet Racka, na mě čeká Treplev. Nemůžu se dočkat. Nejdřív ale budeme zkoušet inscenaci Bůh je žena. Tohle představení bude mít premiéru 2. prosince.“