Bedřich Ščerban: Ještě v 16 letech mi bylo jedno, jestli vyhráváme nebo prohráváme
„Oficiální zprávu jsem dostal esemskou během utkání Dukly Jihlavy v Havlíčkově Brodě. Večer před tím, než vyšla mediální zpráva. Prohráli jsme, takže jsem na to zapomněl a zjistil jsem to až ráno z novin. Myslel jsem na prohraný zápas. Rodiče mi to vyčítali, že jim nic neřeknu, ale já na to fakt zapomněl,“ směje se Bedřich Ščerban, který 19.prosince vstoupí do hokejové síně slávy.
S hokejem začal v šesti letech. O pět let starší bratr si ho vybral, tatínek tehdy řekl, že vezme kluky oba, přece nebude na zimní stadion chodit pouze s jedním. V šestnácti letech Bedřicha Ščerbana poprvé napadlo, že by se hokejem mohl možná i živit.
„Do té doby jsem to hrál pro radost, vůbec mě nezajímalo, jestli vyhráváme nebo prohráváme. Koukl jsem na časomíru a zjistil jsem, že je 17.minuta třetí třetiny. Jé, to už bude konec, co já potom budu dělat,“ směje se Bedřich Ščerban.
Tvrdí o sobě, že je šťastný člověk, splnil se mu sen. Jeho koníček se stal jeho zaměstnáním. Bral ho i s bolestí, která ke gladiátorskému zápasu patří. „Pamatuju, jak mě doktor ve Švýcarsku sešíval na střídačce, protože nebyl čas. Hlavně abych nevynechal střídání. Zašít a šup, jdu zpátky.“
Jsi dobrý, ale...
Se svými 172 cm patřil mezi malé obránce. V jeho éře platilo pravidlo, že obránce musí být velký a silný. „A ještě blbý. Výška byla to moje nevýhoda, musel jsem to nahradit pohyblivostí, rychlostí, silou a předvídavostí.“
Dvakrát dokonce jednal s NHL. Právě na jeho výšce jednání ztroskotala. Když nevyšla nejslavnější hokejová soutěž, rozhodl se pro sever. První angažmá bylo ve Finsku, následovalo Švédsko, Německo. S profesionálním hokejem začal v 19 letech, hrál až do 44 let.
S Duklou slavil v roce 1991 mistrovský titul a v témže roce získal Zlatou hokejku pro nejlepšího československého hokejistu. Pochlubit se může rovněž šesti bronzovými medailemi ze světových turnajů, včetně té ze ZOH v roce 1992.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
