Ani větrná bouře, ani metr a půl sněhu, který vzal dvě budovy, sklárnu v Tasicích nezničily
V Tasicích je patrně nejstarší česká sklárna. Má název Huť Jakub a filmaři ji v 80. letech použili jako místo natáčení slavného seriálu o Jakubu Sklářovi. Marie Milichovská ml. a Vlastislav Tvrdík se dnes o tuto památku starají
Za to, že se ze sklárny v Tasicích stala národní kulturní památka, s nadsázkou řečeno může Vlastislav Tvrdík a taky Marie Milichovská starší. Když v roce 2002 Huť Jakub vyhasla, tihle dva se postarali o to, aby zařízení nevykradli a aby v něm zůstalo vše na svém místě. V noci chodili na obchůzky a nenechavcům jasně dávali najevo, že sklárnu nedají.
„Vzájemně jsme si dodávali psychické síly, aby to tam zůstalo tak, jak má. Byli jsme nezaměstnaní, na úřadu práce. Dělali jsme to ve volnu,“ přiznává Vlastislav Tvrdík. Ve sklárně pracoval od roku 1993 a od té doby ji neopustil. Jinak to má dcera původní ostrahy opuštěné sklárny Marie Milichovská mladší. „Já jsem se připojila v roce 2005, kdy sklárny na chvíli vlastnil pan Luboš Pipa. Měl jiné plány, ale maminka a pan Tvrdík mu dali impuls, aby Tasice zůstaly památkou.“
Seshora jsme vypadali jako po náletu
Hned dvakrát Tasice zažily katastrofu. „Poprvé v roce 2006, kdy napadlo metr třicet sněhu, propadly se čtyři střechy a dvě budovy se zřítily celé. Seshora jsme vypadali jako po náletu. Když se vše podařilo dát do pořádku, udělat nové střechy, tak v roce 2008 přišla velká větrná bouře a vzala všechno nové pryč. Týden v Tasicích nešla elektřina,“ vzpomíná na těžké chvíle Marie Milichovská mladší.
Do třetice se podepsala krize ekonomická. „Památka se začala prodávat. Hlásili se různí zájemci, ale nebyl nikdo, kdo by chtěl zachovat sklárnu. Dokonce, to jsme zjistili později, se o objekt zajímala i mafie, chtěli tam udělat uhelné sklady. Nakonec se rozhodla moje maminka, bratr a pan Tvrdík vzít sklárnu na sebe,“ vypráví Marie Milichovská mladší.
Byla v Tasicích sklárna ještě před rokem 1796? Možná ano. Renesanční prvky se v budově našly
Sklárna v Tasicích je unikátní především tím, jak je zachovalá. „Ve střední Evropě v tomto stavu nenajdete takhle starý komplex. Od baroka až do dnešních dnů, kdy postupovaly technologie z 50. let, ty také na moc místech nenajdete. U nás to je například budova generátorovny. Vevnitř je generátor typu Ignis, kde se zplyňovalo uhlí, a tím se vytápěla desetipánvová pec, která je taky unikátní,“ upozorňuje Marie Milichovská mladší.
A je dost možné, že se už tak vzácný sklářský skanzen v Tasicích stane ještě významnějším. „Nedávno jsme v Tasicích měli odborníky na panský dům z roku 1796, kdy byla sklárna založena. A možná se brzo potvrdí legenda, které zatím památkáři a někteří vědci nevěří, že v Tasicích byla sklárna ještě dřív, než před rokem 1796. V domě se našly prvky renesanční,“ líčí Marie Milichovská mladší.
To, že jsou Tasice národní kulturní památkou, je pro nás velká odměna
Sklářský skanzen v Tasicích byl v roce 2014 prohlášen za národní kulturní památku. „V podstatě máte jedno, jestli se staráte o kulturní památku nebo národní kulturní památku. Ale to, že je národní, je pro nás zadostiučinění, že jsme to dotáhli výš. Je to odměna za to, že se sklárna nerozpadla,“ vysvětluje Vlastislav Tvrdík.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
