Alena Valová: „Porod je vlastně trialog“

Co se nejvíc změnilo? „Já si vzpomínám na svůj porod, zcela bez přístupu kohokoliv z rodiny, eventuálně u okénka v přesnou určitou dobu předat něco důležitého. Bylo nás na pokoji šest a děťátka se vozila přesně po třech hodinách na kojení. Miminka přivezli v krásném dvouposchoďovém vozíku, který byl plný miminek. Já jsem si vždycky představovala, když jsem slyšela křik těch miminek, jestli ta moje holčička nekřičí nejvíc, jestli nemá největší hlad. Dřív než za ty tři hodiny.“

Změny nastaly v devadesátých letech. To se zaváděl rooming-in. Děťátka jsou umístěna po porodu na pokoji. „To má výhody na obou stranách. Maminka může být unavená po porodu, ale jakmile vidí to své miminko nadosah, to je silný emocionální zážitek, ta únava velmi rychle odpadá a začíná ten krásný mateřský pud.“

„Dnes je porodnictví založeno na vzájemné spolupráci a na absolutní vstřícnosti ze strany zdravotníků a to vše za vysoké úrovně respektu a kvalitním partnerském vztahu. Dříve to byla spíše nadřazenost zdravotníků. Zásadní rozdíl je, že dnes maminku velmi rádi s úsměvem přivítáme, představíme se. Většinou s partnerem nebo doprovodem, což dříve nebylo možné, aby tam někdo jiný pobíhal.“

V Tandemu byla řeč o porodních plánech budoucích rodiček. Podle paní Valové je to dobře, protože ženy mají představu, co při porodu chtějí a co ne. „Vůbec to pro nás není žádný problém. Ona má své představy, každý jsme originální a každý máme nějakou představu o tom, co se bude dít. Tento plán představí při příjmu. Nejčastější přání maminek? Nechat dotepat pupečník a miminko ihned po porodu přiložit na bříško nebo první přisátí miminka.“

Podle zkušeností Aleny Valové je porod dialog, dokonce trialog. A co je na téhle profesi nejkrásnější: „obrovskou odměnou je, že jakmile se porodí to děťátko, tak ten příliv těch pozitivních emocí na tvářích maminky a tatínka. Ta jejich spokojenost se přenáší na nás. Ta pozitivní energie je přenosná," uzavírá Alena Valová.