Ze života dikdiků a chocholatek

Tyto malé až středně velké antilopy se vyznačují charakteristickým vyklenutým hřbetem a úzkou, protáhlou hlavou, která je ozdobena chocholkou na čele. Nejmenší z chocholatek, chocholatka modrá, je s váhou 2–4 kilogramy a výškou maximálně 40 centimetrů opravdu drobná.

Přirozeně se vyskytují v pralesích, galeriových lesích a horských houštinách Subsaharské Afriky, kde se skrývají v hustém porostu a žijí velmi skrytým životem. Jejich vzhled je v mnoha ohledech podobný dikdikům, ale chocholatky mají oproti nim jednu výraznou odlišnost – zbarvení, které se může jevit mírně do modra, jak již naznačuje jejich název. Dalším výrazným rozdílem je přítomnost růžků, které mají obě pohlaví.

Chocholatky jsou velmi plaché, což je činí trochu těžšími k pozorování. „Jsou určitě více plaché, zatímco dikdici nám chodí skoro pod nohama, tak chocholatky utíkají, jakmile vejdeme do jejich výběhu,“ popisuje Josef Pospíchal. Tato plachost je patrná i v zajetí, kde se často skrývají, jakmile pocítí cizí přítomnost.

Pokud jde o jejich stravu, chocholatky se živí převážně ovocem a zeleninou. V oblíbené nabídce jsou především hrušky, jablka, ale také cuketa a lilek, které si doslova zamilovaly. Kromě toho občas dostávají i malé množství sarančat a granulí. Jejich přirozená strava zahrnuje i okusování listů a podrostu v jejich výběhu.

Chocholatky jsou nejaktivnější v ranních a večerních hodinách, podobně jako jejich příbuzní dikdici. Tato doba je pro ně ideální k pastvě, hraní a objevování okolního prostředí. Jakmile se však setmí nebo teplota klesne, jejich aktivita se opět výrazně zklidní.