Ohrožení vakorejsci: V Evropě jich žije jen pár desítek
Zebry, žirafy, ale i nenápadní vakorejci. To vše má na starosti chovatel Marek Dohn jihlavské zoologické zahradě. Tentokrát jsme se společně vydali nahlédnout do zázemí, kde se vakorejci chovají, a zjistili jsme, jak složitý může být jejich odchov.
„My je tady chováme jednotlivě, a samce vždycky na třicet dní pouštíme k samici,“ vysvětluje Marek. Největší naděje na úspěšné páření je podle něj v zimních měsících. „V létě to zkoušíme, ale nikdy se nám to nepodařilo. Možná i proto, že jsou z opačný strany zeměkoule,“ dodává s úsměvem.
Aby napodobili přirozené podmínky, hraje si chovatel s teplotou prostředí. „Než samce pustíme k samici, snížíme teplotu přibližně na osmnáct stupňů. V tom týdnu, co jsou spolu, ji udržujeme a pak ji postupně zvyšujeme zpátky na dvaadvacet. Pak mají takový příjemný teplíčko,“ říká.
Role otce ale u vakorejků končí velmi brzy. „Radši ho oddělíme, abychom předešli tomu, že by třeba mláďata ohrozil. Jsou vzácná,“ vysvětluje Marek. A že se daří, dokazuje i jeden z úspěchů: „Minulý rok jsme zaznamenali mládě už 31. prosince, téměř první mládě nového roku.“
Čtěte také
Přesto zůstávají vakorejci jedním z ohrožených druhů. Ať už je to kvůli zásahům člověka do přírody, nemocem nebo krátkému věku těchto zvířat. „Tříleté zvíře už je u vakorejků staré. Někdy je to jen špatný zub, který odhalí nádor,“ popisuje Marek. Vakorejci totiž patří do skupiny zvířat, kde se nádory vyskytují častěji, stejně jako u ďáblů medvědovitých nebo kunovců.
„V Evropě je, myslím, jen osm zoologických zahrad, které je chovají,“ říká. Aktivní v odchovu jsou podle něj jen tři, jihlavská zoo, Lipsko a Frankfurt. A kolik je vakorejků v evropských zoo celkem? Podle databáze ZIMS pouze 51. „Za každé mládě jsme opravdu rádi.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.