Z dětí, které se rády vracejí na záchranářský tábor, pak vyrostou skuteční záchranáři

Letos měli táborníci po celou dobu slunečné počasí, pochvalovali si disciplíny, soutěže i táborovou kuchyni.

„My máme děti na táboře od devíti do patnácti let, učíme je plavat pro tonoucího a jeho záchranu, práci s lanem, první pomoc. Letos jsme měli takovou disciplínu, že celé dopoledne tři hodiny dělali jednu modelovou situaci za druhou, že si zkoušeli ošetřovat krvácení na tom raněném, který byl namaskovaný, zkoušeli si řešit simulovaný infarkt, vyzkoušeli si toho hodně,“ říká hlavní vedoucí tábora Vojtěch Šalbaba. Se smíchem dodává, že v děti tady na táboře má důvěru a nebál by se, kdyby ho měly zachránit.

Potopit se musí umět i s nafouknutou vestou

Dalších deset vedoucích, kteří s ním na táboře působí, má záchranářskou nebo zdravotnickou kvalifikaci. V průběhu jednoho obyčejného táborového dne se každý tým se věnuje některé z důležitých disciplín. Třeba potápění s vestou do hloubky tří metrů: „Ta vesta vás drží na hladině, ale když vy se chcete zanořit, tak se udělá takzvané kačení zanoření, že nohy se dají nad hladinu a ty těžké nohy vás zatlačí dolů pod vodu a přitom musíte zabírat rukama směrem dolů,“ popisuje Vojtěch Šalbaba náročný úkon.

Děti, které se rády vracejí na záchranářský tábor, pak vyrostou skuteční záchranáři Každý rok ukrývá Dalešická přehrada v jedné ze zátok u poloostrova se špičatou skálou řádku stanů záchranářského tábora. Čtyři desítky dětí každé ráno naskáčou místo rozc|foto: Dáša Kubíková

Letní tábor záchranářů, Dalešická přehrada|foto: Dáša Kubíková

„Záchranář se z vesty nesvléká, protože tím by se ohrozil na životě. Musí to zvládnout i s vestou, aby se dostal pod hladinu. Tonoucího pak díky vestě vytáhne a naopak tonoucí ho nestáhne pod vodu,“ vysvětluje mezitím, co na děti volá pokyny, jak cviku dosáhnout.

A jak to táborníkům jde? „Ti menší, co ještě nemají takovou váhu, mají s potopením potíže, protože ta vesta je nadnáší, ale asi polovina už to zvládne,“ říká praktikant Tomáš Janíček, který zapisuje výsledky jednotlivým týmům.

Pomoc, ozývá se zátokou. Ale je to jen nácvik

Další skupina zkouší záchranu tonoucího – děti cvičí ve dvojicích, jeden vždy předstírá topení a druhý mu běží na pomoc. Vedoucí volá pokyny na táborníky, kteří v tom spěchu nedodržují všechna pravidla tak, jak mají – jak držet pás, kdy ho pustit a jak správně tonoucího táhnout ke břehu. Dvojice se pak vystřídají. Plavat musí umět každé dítě, které se na záchranářský tábor přihlásí, na výuku běžného plavání tady už potom není čas.

Také ranní rozcvička je plavecká, usmívá se Vojtěch Šalbaba: „Každé ráno je v sedm hodin hned s budíčkem ranní koupání. Děcka naskáčou do vody a musí si uplavat padesát metrů. Letos máme velkou úspěšnost, že jak svítí sluníčko, tak se jim do té vody i chce. Každý, kdo to uplave, dostane odměnu, pěknou modrou stuhu.“

Záchranářský tábor se koná už pětatřicet let a děti se sem rády vracejí. Mnoho z těch, kdo jej absolvovaly, se v dospělosti stává lékařem záchranné služby nebo zdravotní sestrou, či hasičem a mnoho jich už dokázalo zachránit lidský život ve skutečnosti. Vedoucí, kteří děti školí, musí projít záchranářskými kurzy. „Takže se naučí, jak zachraňovat na bazénech, na divoké vodě, na volné vodě, jak jezdit s motorovým člunem a všechno to zvládají, takže se tady opravdu o děti nebojím,“ uzavírá Vojtěch Šalbaba.