Větrný mlýn u Bravinné už mouku nemele, dýchá ale starými časy

25. březen 2014
Česko – země neznámá

V roce 1890 bylo v oblasti poblíž Bílovce na Ostravsku třiapadesát větrných mlýnů. Dnes můžete vidět už jen ten poslední, který stojí mezi obcemi Horní a Dolní Nový Dvůr. Mlýn je nefunkční, ale po předchozí telefonické domluvě se do něj dá spolu s průvodcem vstoupit a prohlédnout si jeho původní vybavení.

Sloupový dřevěný mlýn z roku 1830 má zachovalé vnitřní zařízení. Říká se, že první větrné mlýny vymysleli Peršané v orientu, a to už několik tisíc let před naším letopočtem, protože tam měli nedostatek vody, zato ale silné větry.

K nám se větrné mlýny dostaly až ve třináctém století, kdy se objevily první zprávy o podobných stavbách v Čechách. Podle bíloveckého kronikáře Zdeňka Kuchty byl mlýnský kámen, kterým se mlelo zrní na mouku původně, časem vystřídán kamenem univerzálním, tedy betonovým.

Větrný mlýn u Horního Nového Dvoru

Větrné mlýny dříve neměly ve své konstrukci žádné hřebíky, vše se spojovalo dřevěnými čepy. Opravovali je takzvaní sekerníci, tedy odborníci na práci se dřevem a na dřevěné stavby technického charakteru a dřevěná strojní zařízení.

Čeští sekerníci bývali vyhlášení. Dokázali vypočítat výkony a sestavit převody. Uměli vyrábět vodní i ozubená kola, řemenice a celá strojní zařízení menších mlýnů. A svedli postavit i celý dřevěný mlýn, třeba takový, jaký stojí kousek od Bravinné.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová