Artur Kubica

Co v rozhlase dělám:
Hraji lidem dechovku, kterou mám nejraději (Chaloupka strýčka Artura), takže na rozdíl od posluchačů, kteří poslouchají rádio, protože jim tam hrají, co mají rádi, já si poslouchám rádio a hraji si sám, co mám nejraději... Jenže to by nestačilo, a tak tu dechovku kořením nápady, jak se bránit proti zločincům, a taky humorem, to aby tady na tom rozhlasovém světě nebylo smutno (S dechovkou na zločince). S partou redaktorů z celé republiky připravuji sobotní Hobby magazín, spolupracuji na pořadu Česko - země neznámá a každý den začínám tu rozhlasovou práci nějakým vtipem v nejkratším pořadu svého druhu, a tím je Zasmějte se s námi.

Jak jsem se k této práci dostal:
Je to osud. Rádio snad má každý rozhlasák v krvi, takže když nepracuje v rozhlase a jde kolem, tak tam prostě vejde a začne. Tak nějak to před léty začalo i v mém případě. V Českém rozhlase je mi dobře.

Co považuji za rozhlasová "nej" v mé práci:
Že mě posluchači nevypnou, že mi nenadávají, a že se u rádia kolikrát zasměji a zapomenu na starosti, které zůstanou někde za dveřmi rozhlasu. Jsem rád, když mi někdo řekne, že je dobře, že tady jsem. Jednou mi telefonoval posluchač až z Nového Hrozenkova, že se ráno pohádal se ženou, bouchl dveřmi a šel do své dílny, a tam zuřil až do chvíle, kdy si vyslechl v mém pořadu nějaký vtip, pak se zasmál a té své ženě odpustil. Říkal, že jsem té jeho hubaté Valašce zachránil život. To mě potěšilo. A psala mi babička z vesničky za Fulnekem, že ji podvodník dealer s elektřinou nechal podepsat závazně odběr od jiné společnosti, aniž to vůbec věděla. Zatelefonovali jsme řediteli té společnosti, vysvětlili, co je na tom hanebné, že nejpodlejší je podvést starého člověka, který se nemůže bránit, do tří dnů babičce tu smlouvu zrušili a toho obchodníka vyhodili. Tak to mě potěšilo ještě více. Rozhlas je mocná zbraň. Umí pomáhat, ale i uškodit.

Dosavadní kariéra:
Dělal jsem zedníka na stavbě, kompletoval koleje, chodil si přivydělávat na kalírnu do Vítkovic, psal jsem v novinách, vymýšlel slogany a fotil v reklamní agentuře, hledal vrahy a lupiče pro Českou televizi, ale v rozhlase je mi nejlépe. Nejspíše je to vrchol mé kariéry...

Co jsem ochoten na sebe prozradit:
Mám starostlivou ženu, dva odrostlé kluky, tři psy, čtyři kočky, mám několik včelstev, hraji na trubku, sklep mám plný různé veteše kutilských strojů a na věšáku mi visí dalekohled a myslivecký klobouk. Nemám rád zločince a podvodníky. A nejradši jsem doma, na zahradě u dobrého vínečka, a když jsou všichni blízcí a přátelé v pořádku.

Telefon: 221 555 633
E-mail: artur.kubica@rozhlas.cz