V televizní soutěži mu přezdívají Doktor Vševěd, Jiří Martínek má kořeny na Vysočině

Při návštěvě besedy v Novém Městě na Moravě nejčastěji odpovídal na otázky ohledně natáčení pořadu a jeho zákulisí. „Natáčím obvykle tak pět dní v měsíci, někdy o trochu více nebo méně. Čekal jsem, že mi to potrvá, než si na kameru zvyknu, ale velmi rychle jsem se otřepal, dneska tam v klidu chodím jako do práce. Ale mluvit mě učí pořád,“ přiznává se vědec ke svému handicapu. „Hůř slyším, takže mám problém zpětně zaregistrovat, co říkám. Prostě rychleji myslím, než mluvím,“ vysvětluje.

Oproti předchozím civilním brýlím, ve kterých nebyl televiznímu Doktoru Vševědovi příliš podobný, si nechal nové brýle udělat v podobném stylu, takže teď ho lidé na ulici poznávají ještě častěji. „V průměru dvakrát denně – jedno selfíčko, a jednou mě pozdraví,“ usmívá se Jiří Martínek. 

Dr. Vševěd a Vysočina

Vysočina sice pro geografa může fungovat jako jednotný celek, hezky dokolečka, oblast, která je celkem jednoznačně vymezená. Pro historika už to je ovšem problém. Existuje totiž česko-moravská zemská hranice, která to krásně seká na dvě půlky,“ směje se Doktor Vševěd. Na Vysočině má kořeny, kousek za hranicemi nedaleko Čechtic, a ze strany maminky má příbuzné na Třebíčsku. „Mám odsud také spoustu spolužáků,“ říká vysokoškolský pedagog, který žije a pracuje v Praze.

Velmi dobrá dlouhodobá paměť je jednou z věcí, která mu pomáhá udržet znalosti z mnoha různých oborů v hlavě. „Ale navíc jsem si spoustu věcí schopen odůvodnit. Hledám důvody, proč to tak je. Když je to podložené nějakým vysvětlením, tak to jde rychleji a člověk si to lépe zapamatuje.“ A k čemu je mu tolik zdánlivě nepotřebných znalostí? „Docela slušně mě to živí,“ uzavírá se smíchem.