V Kamenicku pod Křemešníkem zaháněli bouřku troubením na mušli. Nástroj dodnes leží v muzeu

Naši předkové ji používali na zahánění bouřky a krupobití.

„Někdo, kdo to uměl, troubil na troubu. Když neměli troubu, tak zvonili na zvony, modlili se,“ říká Markéta Skořepová z pelhřimovského muzea Vysočiny. Lidé v době, kdy jedna bouřka mohla zničit obživu na další rok, dělali, co mohli. Mušle s cínovým náustkem, která leží v depozitáři muzea, pochází z vesničky Kamenicko, která leží pod Křemešníkem.

„V Kamenicku se čarovalo,“ dodává Markéta Skořepová. Když správce panství Vanka z Kamenicka odcházel, prodal troubu do Proseče pod Křemešníkem. „Moc jim to nešlo, a sváděli to na to, že jim Vanka neprodal kouzelnickou knihu,“ pokračuje ve staré pověsti Markéta Skořepová. Prosečtí tak troubu na začátku minulého století předali muzeu.

Bouřkovou troubu roztroubí odborníci ze západočeské univerzity

Ve 20. století už troubou bouřku nikdo nerozháněl. Současní pracovníci muzea se ji snažili roztroubit, ale nepodařilo se jim to.

„Na západočeské univerzitě probíhá výzkum. Tam prý mají někoho, kdo je schopen zahrát na takový nástroj. Slíbili, že nám pošlou nahrávku,“ říká Markéta Skořepová.    

Nepřízeň počasí naši předkové zaháněli i zaříkáním

Pelhřimovský hlásný Filip Ignác Dremsa, který bydlel na věži kostela svatého Bartoloměje, byl i kronikářem, a zapsal mimo jiné zaříkání, které mohl člověk, který se nebál, použít proti bouřce. Text zabírá v knize celé čtyři strany.

„Kdo si netroufáš, a v tom dobře zběhlý nejsi, do toho se nepodrobuj, nebo duše nade všechno každému milá jest,“ čte počáteční poučení Markéta Skořepová a pokračuje: „Stůj mračno, zaklínám tě, a všechny v tobě panující zlé duchy.“

Naši předkové neměli modlitby a zaříkadla jen na zahánění bouřek a krupobití, ale samozřejmě i na přivolání blahodárného deště. „Chodila třeba náboženská procesí,“ dodává Markéta Skořepová.