Tradiční dušičkové věnce často nahrazují různé atypické tvary

28. říjen 2014
Dobré odpoledne

Do sváteční poradny 28. října přišla žďárská floristka Marie Horáková. „Stále více vyrábíme různé atypické tvary a máme pořád zákazníky, kteří to vyhledávají,“ vysvětlila. Samozřejmě věnce zůstávají v sortimentu květinářů, určité procento zákazníků je konzervativní.

Příprava floristů na dušičky začíná už v podstatě na jaře. „Už na jaře vysévám na své zahrádce letničky, které následně suším do dušičkových vazeb. Jinak suché věnce a vazby vyrábíme většinou v létě,“ dodala Marie Horáková s tím, že objednávky od zákazníků přijímá asi měsíc před památkou zemřelých. „Asi v polovině října začínáme připravovat ty živé, nesuché věci, jako jsou chvojové věnce a podobně.“

Floristika pochopitelně podléhá trendům. Ta dušičková ale podle Horákové moc ne. „Jsou to pochopitelně ty popisované atypické tvary nebo nezvyklá konstrukce. Často vyrábíme věnce třeba do proutěných základů nebo základů z mechu.“

Dušičky se kryjí s Halloweenem

Dušičky, nebo-li památka všech věrných zemřelých, je 2. listopadu. O tři dny dříve 31. října si především v anglicky mluvících zemích připomínají svátek Halloween. „Je to v naší zemi typicky komerční svátek a říká se, co je komerční, to je dobré,“ usmívá se Marie Horáková, která každoročně musí počítat s tím, že zákazníci si přejí i dekorace k Hallowenu, i když ten zájem není masivní.

„Prodáváme dýně a často je hezké, když si rodiče s dětmi koupí dýně, společně ji vydlabou a potom rozsvítí, ale řekla bych, že dušičky jsou časem takového usebraní, lidé vzpomínají na své zemřelé příbuzné a Halloween jde do ústraní,“ říká floristka Marie Horáková.

autor: Joža Kolář
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.