Tašku, betlém nebo krmítko si v dílničkách vyrobily děti ze speciálních tříd a jejich rodiče ve Žďáru nad Sázavou
Na základní škole se speciálními třídami ve Žďáru nad Sázavou si už loni při několika příležitostech vyzkoušeli spolupráci dětí z běžných tříd s dětmi ze tříd speciálních.
Letošní tvořivé dílny navazují na předchozí nápad, a tentokrát se týkají dětí ze speciálních tříd a jejich rodičů. Odpoledne, kdy mají čas i rodiče, se sejdou jednou za měsíc v jedné ze tříd, společně si něco vyrobí a odnesou domů.
Spolupráce zdravých dětí a dětí se speciálními potřebami a jejich rodičů vznikla už před časem. "Před rokem a půl jsme se domluvili s paní ředitelkou 3. ZŠ, že propojíme děti z klasických tříd dohromady, takže když měli halloween nebo byly vánoční besídky, tak jsem u toho fotil, jak děti spolupracují," vysvětluje fotograf Milan Šustr, který založil spolek Objektivem k srdcím a zaměřuje se na sociální fotografii.
Program dílniček dětem připraví lektorka Ivana Petrová, která chce, aby si děti vyzkoušely nejrůznější techniky. "Například lepení, stříhání, práci s textilem, akrylovými barvami, takže podle toho vymýšlím věci, které mohou dělat, aby to měli pestré, aby si vyzkoušeli i 3D výrobky, a aby se to hodilo k roční době, a příště to bude loutkové divadlo, které si tady mohou i zahrát" plánuje Ivana Petrová.
Maminka Tereza se synem Matym vzpomíná, jaké výrobky už si odnesli domů - tašku a vánoční betlém. "Dílničky se mi hrozně líbí, že se tady sejdou zdravé děti, děti s nějakým svým problémem, a jsme tady taková fajn parta. Je to kouzelné, a všichni si tady odpočineme, je to takový relax," chválí nápad na dílničky. Stejně se cítí i ředitelka školy Bohumila Počtová: "Chtěli jsme nabídnout kroužky těmto dětem, které jinak nemají možnost běžné kroužky navštívit. Je to příjemné zpestření, protože my tady neřešíme, jak se tady ty děti chovají, ony tady mají rodiče a to setkávání je takové přirozené," říká, a na každou dílničku za dětmi také chodí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
