Syslům u Mohelenské stepi se daří, letos neuhynul ani jeden pod koly projíždějících aut

Syslí populace na Mohelenské hadcové stepi už čítá kolem 140 jedinců. Kolonie hlodavců tak dohnala své ztráty, které nastaly v předchozích letech zejména kvůli velkému provozu na přilehlé silnici a množství přejetých jedinců.

Situaci napravila značka s upozorněním v kombinaci se zpomalovacími pásy.

Panáčkuje…

„Tam naproti, jak panáčkuje, je vidět ta hlavička žluto světle hnědá, na tom hřbítku a tam kousek dál je vidět hlavička,“ ukazuje pan Jakub s dalekohledem v ruce svým v dětem v dálce jednoho ze syslích obyvatel Mohelenské hadcové stepi.

Speciální dopravní značky upozorňující na migraci syslů.|foto:Daniel Zach, Český rozhlas

Nárůst počtu syslů v místě sice jako běžný pozorovatel nezaznamenal, nicméně třeba panu Jaroslavu Knotkovi z pozemkového spolku Koniklec, který chodí procházet místní silnici a sbírat chráněné hlodavce, kteří skončili pod koly aut, práce výrazně ubylo. „V případě, že tam mrtvého jedince nalezneme, tak vlastně provedeme zákres, v jakém je to místě, nafotíme a následně ho uložíme do plastové schránky, kterou uchováváme v mrazícím boxu do té doby, než ho předáme pracovníkům Agentury ochrany přírody a krajiny.“

Retardéry

Letos ale podobné úkony ještě dělat nemusel, na silnici totiž nenašel jediného uhynulého sysla. Zřejmě pomohla i instalace retardérů.

Omezení řidičů ovšem ještě neznamená, že syslům už vůbec nic nehrozí. Problémem jsou podle mluvčí CHKO Žďárské Vrchy Kateřiny Fialové třeba i puštění psi a samozřejmě také kočky. „Další problém tady můžou představovat volně puštěné kočky, to se bohužel nedozvíme úplně přesně, protože se nám nikdo nepochlubí s tím, že mu číča přinesla domů mrtvého sysla, ale může tady k tomu docházet. Jsme přeci jen na dědině, je dobré alespoň tu volně pobíhající kočku opatřit rolničkou na obojku.“

Rozvoje populace

Oproti loňsku se počet syslů v kolonii zvedl. Zda by se mohli malí hlodavci podobně rozvíjet i do budoucna, ale není podle Kateřiny Fialové úplně jisté. „Samozřejmě se dá říct, že na každé lokalitě existuje nějaké maximum, které závisí na tom, jak ta lokalita vypadá – kolik poskytuje prostoru, potravy. Těžko říct, jaká je ta kapacita, já si myslím, že by dvojnásobná ještě být mohla.“

Pečovat navíc musí ochránci přírody i o prostředí, kde sysli žijí. Pravidelně tam chodí například kosit trávu. Ta totiž nesmí být moc vysoká, aby přes ní sysli viděli na případné predátory.