Současná krize dopadá na dětské domovy. V Humpolci naráží na nedostatek personálu

Víc času v komunitě, ale taky více práce a nové činnosti. To se učí a zažívají děti z dětských domovů. Kvůli vládním nařízením totiž nemohou ani do školy, veškerý svůj čas tak musí trávit jen v areálu zařízení. A někdy to pro ně není úplně snadné.

Radši ve škole…

„Je to těžký, radši bychom byly ve škole. Taky je tady hodně dětí a je to složitý pro tety, když se učí s námi,“ popisují Vanesa a Sabina z humpoleckého dětského domova svoje zkušenosti s distanční výukou.

Uzavření škol dětem podle ředitele domova Pavla Matouška zcela změnilo navyklý režim. „Dopoledne tady byla jedna vychovatelka, která obstarávala návštěvy, nemocné nebo když se něco dělo, ale teď je to tak, že vychovatelky, tety, musí chodit do práce hned ráno a ani to není dostatečné, protože máme čtyři rodinky, na každé rodince je osm dětí, pořád jsme plní, ta jedna teta má osm dětí na rodince, které se mají učit.“

Pomoc dobrovolníků

Do domova kvůli nedostatku personálu docházeli i dobrovolníci, aktuálně je ale zařízení k dispozici nemá. A protože je část zaměstnanců nemocná a další v karanténě, vypomáhat musí všichni, přiznává ředitel: „Lidi jsou vyčerpaní, je to náročné jak psychicky, tak i fyzicky. Někteří z nás byli očkovaní, to má za následek, že část je doma s horečkami, takže zaskakujeme za ně. Pořád se to točí dokola, pořád někoho zastupujeme, k dětem chodí sloužit i nepedagogičtí pracovníci, protože osm lidí a jedna teta, to nelze zvládnout. Uklízečky i údržbáři, všichni pomáhají, žijeme jako velká rodina a zaplať bůh, že se tady známe.“

Současnou situaci berou svědomitě i samy děti, které dokonce začaly s některými pracemi samy pomáhat. Tak jako Kristýna, kterou podle jejích slov práce baví. „Je tady poslední dobou moc práce, máme spoustu malých dětí, takže zabavit je, potom úklid rodinky, pomáháme tetám se vším.“

Pomoc psychologa

I tak by se podle slov Pavla Matouška domovu hodila jakákoliv další pomoc, například od dobrovolníků: „My máme na každou rodinu, tedy osm dětí, tři pedagogické pracovníky, je to málo.“

„Za poslední rok se nám podařilo, díky kraji, který nám dal 90 tisíc na psychologa, nám sem jezdí psycholožka pomáhat. Polovička našich dětí je postižená takovým způsobem, že jsou závislí na lécích. Psycholog nám sem jezdí, do našeho prostředí, což je pro ty děti velká výhoda.“

Kromě učení a běžných aktivit mohou v současné době děti trávit čas alespoň venku na zahradě, vedení domova považuje za výhodu i fakt, že své kamarády mají většinou v zařízení a jsou tak s nimi stále v kontaktu.