Sází, sázejí…

Dnešní jazykový koutek opět přináší odpovědi na dotazy posluchačů. Dnes se ptáme, jak je to se zakončením tvarů 3. osoby u sloves typu sází. Co je správně: oni sází nebo sázejí, oni uvádí nebo uvádějí?

Mohla bych odpovědět jedním slovem: obojí a nemuseli bychom pokračovat. Jde ale o jev velmi živý, takže stojí za to se u něj podrobněji zastavit. Jakmile v jazyce vznikají dubletní tvary nebo kolísání mezi tvary a my jako uživatelé jazyka máme možnost výběru, tak mnohdy pochybujeme o správnosti jejich užívání. Hlavně u starší generace se díky školní výuce setkáváme s názorem, že jediná správná a spisovná podoba je oni sázejí.

A to je názor nesprávný, došlo zde tedy ke změně v kodifikaci daného jazykového jevu?
Ano, slovesa čtvrté slovesné třídy vzoru „sází“ mají podle poslední kodifikace ve 3. os. množného čísla vedle původního tvaru sázejí i nově kodifikovaný tvar sází. Oba tvary 3. osoby množného čísla jsou rovnocenné, správné je tedy oni sází i oni sázejí, oni uvádí i oni uvádějí.

Pokud si vzpomínám, tak u sloves 4. třídy jsme si uváděli ve škole jako vzory slovesa prosí, trpí a sází.
Zde k žádné změně nedošlo. Před vydáním posledních pravidel pravopisu jsme se při rozhodování o koncovce - í nebo -ejí rozhodovali podle vzoru – oni trpí, oni prosí, ale pouze oni sázejí. Oporou byl i tvar rozkazovacího způsobu – trp, pros, ale sázej. Rozhodování nebylo jednoduché, navíc hrála roli i regionální příslušnost mluvčího, např. u nás v západních Čechách se v běžné mluvě nerozlišovala a nerozlišuje podoba 3. os. jednotného čísla od 3. osoby čísla množného, říkáme on sází i oni sází. Možná právě proto pociťujeme u tohoto typu tvar s koncovkou -í jako neadekvátní. Nedávno jsem se setkala také s výhradou proti tvaru oni závisí. Tato výhrada vycházela z přesvědčení, že jediný možný a spisovný tvar je oni závisejí. Pravidla českého pravopisu z roku 1993 zjednodušila toto tvoření tvarů 3. os. množného čísla, umožnila užití obou dubletních tvarů: oni závisí i závisejí, oni hází i házejí, oni souvisí i souvisejí, oni přísluší i oni příslušejí. Projevuje se tak tendence k zachování dubletních tvarů a k jejich využití v jazyce.

A my se tedy nemůžeme dopustit při tvoření daného tvaru chyby.

Je to výhoda, chyby se dopustit nemůžeme. Musíme si ale uvědomit, že dva tvary mohou mít jen slovesa typu sázet, tedy ta, která mají delší tvar i v rozkazovacím způsobu: sázej, pak oni sází i oni sázejí. Ale je-li rozkazovací způsob vyjádřen tvarem krátkým, pak je kratší tvar i ve 3. osobě množného čísla: pros, trp, pak jen oni prosí, oni trpí. Měli bychom také zpozornět v případech, kdy u sloves typu sází není ve větě vyjádřen podmět a podle předchozího kontextu není zcela jasné, zda jde o číslo jednotné či množné. Je pak vhodné v množném čísle užít vždy delší tvar: oni rozumějí, oněmějí, musejí apod.

A jak souvisí regionální původ mluvčího s užíváním těchto tvarů?

O jihozápadních Čechách jsme se již zmiňovali, stejný tvar 3. osoby jednotného i množného čísla nacházíme i dalších sloves, např. nesprávně oni jí, oni ví místo náležitého oni vědí, oni jedí. Obecně můžeme říci, že v Čechách byl před poslední kodifikační úpravou frekventovanější tvar kratší: oni sází, Moravané preferují spíše typ delší: oni sázejí, ve středních Čechách se v běžně mluveném jazyce setkáváme i s delšími tvary u jiných sloves: oni prosejí, čistějí, trpějí, které jsou nespisovné.