Před tankem s dcerou uskočila v poslední vteřině. Vzpomínky na srpen 1968 jsou pro Alenu Krčmářovou dodnes živé

Alena Krčmářová z Jihlavy jen díky své duchapřítomnosti nepřišla o dceru.

Byl konec srpna roku 1968, manželé Krčmářovi seděli doma ve svém obývacím pokoji v panelovém domě na sídlišti U pivovaru v Jihlavě. Alena Krčmářová právě přišla z odpolední směny, a navařila hrnec bramborového guláše. „Přišli k nám dva kamarádi, že ať si pustíme televizi,“ vzpomíná Alena Krčmářová. Hlasatelka právě informovala o příjezdu okupačních vojsk. Zpočátku tomu nikdo v místnosti nevěřil. „Pak jsme zjistili, že to není hra ani film,“ říká paní Krčmářová, dnes už s úsměvem. První, na co tehdy pomyslela, bylo to, že jejich malá tří a půlletá dcerka je u příbuzných ve Znojmě. „Manžel sedl na motorku a jel pro ni,“ říká.

Kdybych se neotočila, tak mi ji opravdu přejel

Když na jihlavské náměstí Míru dorazily tanky, šli se tam Krčmářovi podívat. „Bylo nás tam hodně. Rozdávali trikolóry a Dubčeka,“ Alena Krčmářová to před sebou vidí jako dnes. Snad by prý onen odznáček někde našla. Zpátky domů pak šla s dcerkou dnešní Benešovou ulicí. „Najednou se otočíme, a tank těsně za námi, na chodník,“ vzpomíná na hrozný okamžik. V místě, naproti dnešnímu parku Gustava Mahlera byla tehdy mlékárna. Ke dveřím vedly dva schůdky. Právě do tohoto prostoru se Alena Krčmářová v poslední chvíli s dcerkou vmáčkla. „Kdybych se neotočila, tak mi ji opravdu přejel,“ říká.

Manželovi na motorce střílel výfuk. Na Kolíblu na něj pálili

Své si v srpnu 1968 užil i manžel Aleny Krčmářové. Byl učitel a dojížděl do Puklic. Stejně jako dnes museli učitelé do práce nastoupit už poslední prázdninový týden. „Měl motorku, a teď mu střílel výfuk. Na Kolíblu do něj začali pálit. Hnedka to strhl do příkopu,“ vzpomíná jeho žena. „Tenkrát nám to nedocházelo, co se vůbec děje,“ dodává.