Před sto lety povinně stávala na úřadech i v restauracích plivátka. Uplatnění nacházejí i dnes

Plivátko v muzeu v Třešti
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Plivátko v muzeu v Třešti

Hygienické návyky, ale i společenské požadavky se v průběhu doby měnily. Ještě před sto lety bylo například nedílnou součástí vybavení veřejných míst plivátko.

Jedno takové mají na polici ve skladu muzejníci z Třeště a našli k němu i příslušnou obecní vyhlášku.  

„…zvláště zakázáno jest plivati na podlahy. V případě nutné potřeby ať užije se připraveného plivátka, a není-li ho, tedy kapesníku…,“ říká obecní vyhláška Města Třeště číslo 992 z doby První republiky.

První plivátka

První plivátka se objevila v sedmnáctém století v Číně, poté v arabských zemích, kde ho pánové využívali při žvýkání tabáku. U nás se objevuje až v devatenáctém století. Na základě vyhlášek pak muselo stát na veřejných místech, úřadech nebo v restauracích.

Plivátko z třešťského muzea používali zámečtí pánové

Třešťské muzeum Vysočiny má v depozitáři plivátko, které používali obyvatelé místního zámku. Je to asi půl metru vysoký dřevěný dýhovaný pohár s kovovou vložkou, kterou bylo možné vyplachovat. „Do muzea to přišlo v roce 1950,“ říká vedoucí třešťské pobočky Muzea Vysočiny Milina Matulová. To odpovídá i tomu, že majitelé třešťského zámku museli svůj domov opustit po konci druhé světové války.

  

Dnes plivátka využívají stomatologové a degustátoři

Plivátko jako takové se používá dodnes. Najdeme ho například v zubních ordinacích, používají ho degustátoři vín, ale i při žvýkání tabáku. Se zvýšenými nároky na hygienu a budováním moderních kanalizací, veřejná plivátka mizela už po konci První světové války. „Dneska to člověk také vidí na ulici. Není to záležitost, která by úplně vymizela,“ dodává s úsměvem Milina Matulová. „…úmyslné znečisťování, nedbalost, a všechny přestupky proti tomuto nařízení budou trestány…,“ končí prvorepubliková vyhláška o čistotě města.