Pátek: K zubaři? Ani náhodou!

Zubaři mají podle mě těžké povolání - nadřou se, a přitom je (téměř) nikdo nemá rád. V některých lidech budí představa zubařského křesla a činností s ním spojených přímo panickou hrůzu, takže často odkládají návštěvu zubaře tak dlouho, že už je pozdě, zub nejde zachránit a musí ven. To je pak výčitek a slibů, že příště už půjdu na preventivní prohlídku včas.

Nedávno jsem slyšel o dívce, která se rozhodla řešit svou nechuť k návštěvám zubaře tak, že si nechá všechny zuby vytrhat a nasadit zubní protézu. Naštěstí jí to zubař rozmluvil. Přesto se občas v zubařských ordinacích odehrají i úsměvné příhody a naše zuby se nám někdy postarají i o kousek zábavy. Přidáte i vy svou příhodu o tom, jak jste hledali zubní náhradu?