D|Dobrý večer
Moje facka do života byla ta když mě otec vyhodil o vánočních svátcích (bylo mi 11 teď mi bude skoro 16).
A další když jsem zjistil že málem připravil vlastní rodiče o střechu nad hlavou.
S otcem se teď už 5let nebavím.
Tak tohle jsou zatím zásadní moje facky které jsem bohužel dostal takhle v brzkém věku.
Jana|Pěkný večer všem. Máte pane Honzo opět dobré téma. Obdivovala jsem paní, co volala kvůli alkoholu. Já když jsem nastoupila před padesáti lety do práce, musím říct, že jsme tam pili opravdu denně, nejhorší bylo to, že nám to chutnalo čím dál víc a navíc to bylo velice drahé. Já jsem si uvědomovala, že nic nepotřebuju nakupovat, ale na flašku muselo být vždycky. A jednou to se mnou seklo doopravdy, odvezla mne sanitka a v nemocnici se mnou zacházeli fakt zle. A já si tehdy uvědomila, že to tak nepůjde dál. Přestala jsem s tím v podstatě ze dne na den, dneska už je to dvacet let, nikdo mi to nechtěl věřit, ale já nemůžu ani hlt, mně je tak strašně zle, že to neriskuju. Je pravda, že jediné, co můžu, je tak deci piva, ale to jen vyjímečně, to je náhoda tak pětkrát za rok, někdy na oslavě, když si to naleju do pohárku a mám to tam tak celý den a ještě zbytek vyleju ven. Je mi jasné, že kdybych v tom stylu pokračovala dodnes, tak už asi nemám ani byt.
Eva z jižních Čech|Dobrý večer. Jestli mohu nechat vzkaz touto cestou pánovi, který každému pomáhal a nyní skončil na ulici. Dokonce se pokusil o sebevraždu. Ať se k sobě postaví jako ke člověku, který potřebuje pomoci. Určitě najde cestu, vymyslí, jak sobě pomoci. Mohl by také zkusit najít práci ve zdravotnictví, kterou už vykonával. Má psa, a pro toho taky musí zůstat na světě. Třeba by mohl oslovit "bývalé" přátele a oni mu také podají pomocnou ruku. Držím mu palce, ať se nevzdává a myslí teď také na sebe.
Bedřich|Dobrý večer nehorší je facka je když vás lidé zneužívají to nemám rád dobrou noc
Daniela z Prahy|Krásnou noc přeji všem posluchačům, i vám pane Honzo. Dovolte mi maličkou otázkou: Kolikrát jste si v dětství odřel kolínko, loket nebo narazil čelem do zdi. Jistě nesčetněkrát. I já. Život nám proto nezhořkl. Přijímáme, že ten nahoře má právo nás kárat. Drobných políčků přišlo za těch osm desetiletí požehnaně. Mělo mě to poučit. Stejně jako v dětství pustit se na kole bez brzdy z kopce. Bourák. Však to znáte.
Ovšem tři životní facky byly zásadní a patrně měly hluboký smysl. Posuďte. V sedmdesátém roce jsem přišla kvůli srpnovým událostem roku 68 o milovanou práci, pak jsem se musela vyrovnat s diagnózou těžké nemoci. To jsem dokázala unést, protože jsem měla v partnerovi oporu. Teď už půl roku bez jištění kráčím po laně všedních i svátečních dnů a říkám si: Živote, proč mě tak zkoušíš? Sama si odpovídám: Nakládáno je ti shora jen tolik, kolik uneseš. A každá »facka« z Vesmíru má svůj význam. Že bych se musela naučit žít sama? Toužím za svého života pochopit, proč to je! Že by karma? Kdyby mě milý fackoval jako mi nakládá Vesmír, dávno bych se rozvedla. Ale Vesmír je ve výhodě, protože přijímám svůj úděl, jsem šťastná, že toho života mohu ještě chvíli užívat. Třeba dnes jsem viděla první sněženky. V únoru! Krása! Tož jenom prosím nahoru: Pane Bože, nech mě ještě pár let žít ve zdraví, v míru a lásce. Děkuji. Dobrou noc všem přeje Daniela z Prahy
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, pane Honzo. Celý život mám veliký strach ze dvou věcí. Z válečného konfliktu a z nemoci, hlavně z nějaké nemoci smyslového orgánu či závažné duševní choroby. Taková událost by byla tou největší životní fackou. Dosud jsem zažil facky plynoucí z lidské zloby. I když se mi rána po jedné z těchto facek zatím nezhojila, netroufám si ji srovnávat s tou, kterou utržily oběti válečné zlovůle. Absolutně si to neumím představit a zůstává mi rozum stát, jak k něčemu takovému může vůbec docházet. Všechno ostatní se mi zdá malicherné. Klidný sobotní poslech Noční linky přeje Michal z Myšlína.
Alena|Hezký večer Vám, pane Honzo a taky všem posluchačům. Měla jsem kamarádku úplně od malička, chodily jsme spolu do školky, seděly spolu ve škole, byly jsme si na svatbě, no a představte si, že jednou k nim přijdu, měli jsme jít někam asi do kina nebo na nějakou akci a ona mi říká, ať jdu sama, že už se mnou nechce kamarádit. Nepochopila jsem, co se děje, ale ona prostě řekla, že se tak rozhodla. Tak to byla teda facka našemu kamarádství. Já se přestěhovala do jiného města i s manželem, pak jsme se mnoho let neviděly a najednou mi tak po asi pětadvaceti letech jednoho dne zvoní mobil a ona mi volala, že abych k nim přijela, že si popovídáme a ona mi řekne, proč se na mne nazlobila. Tak jsem jí tu facku vrátila. Řekla jsem že, když jsem to tolik let nevěděla, že už si na stará kolena nebudu zatěžovat hlavu a že k nim už nikdy nepřijdu. Položila jsem telefon a oddechla jsem si. A věříte, že se mi v tu chvíli strašně ulevilo.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR PANE REDAKTORE A POSL.N.L. MOJI POSLEDNÍ FACKOU V ŽIVOTĚ BYLO TO ŽE JSEM PŘIŠÉL O JEDNU LEDVINU.OD TÉ DOBY JSEM PŘESTÁL PÍT ALKOHOL,A JÁ SI MYSLÍM ŽE TO PROSPĚLO MÉMU ZDRAVI,A JE TO UŽ PADESÁT ŠEST ROKŮ.PROTO TAKY MŮŽU POZDRAVIT SVÉ PŘÁTELE Z N.L.JSOU TO JANIČKY,MARUŠKY,ANIČKA,PAVLÍCI.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Bohumír, krimi zprávy|Zdravím pane Honzíku, šlapete pěkně panu Borkovi na paty, je vidět že NL dostává super šmrnc ! No k vaší nabídce pořadu dnešní NL, hlavou vzhůru. Život je boj, kdy nevíte co Vás potká! Stačí malá hrstka peněz, v dědictví po sourozenci a už je zle z pohledu druhých. Že studoval na rozdíl od druhého, co prošel třeba jen s výučním listem, dá jasně najevo kdo je tu ten chytrý, byť mu to stojí za to aby rozbil vzájemné vztahy. To že vyslovil něco, co se vzít nazpátky nedá, pochopí a jste světkem jak hledá cestu jak z toho ven . Na to se ale nedá zapomenout. Zdravím přátelé z NL
franz|snad každý uslyšel varování od svého lékaře, kdy zvedl ukazováček......já poslechl, zatáhl jsem za brzdu a přestal spěchat , naučil jsem se říct zákazníkovi ne, ani za dva dny, ani za týden, bude to až za 21 dnů a bylo zameteno, že by jsem přišel o zákazníky se říct nedá, ba právě naopk, pouze se holt museli zapsat do pořadníku, výsledek je ten, že jsme spokojeni všichni, včetně mého ošetřujícího lékaře, z chaloupky pod lesem pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, život přece nemá být dostihová dráha, ale procházka růžovým sadem
