Otisk ve skále nad Želivkou odkazuje na pověst o čertovi a mlynářce. Mlýn tam ale možná ani nestál

Kousek pohádky a tajemství v sobě skrývá stará pověst o čertovi na Vacatově mlýnu u řeky Želivky. 

Vacatův mlýn

Za mostkem na silnici mezi Senožaty a Miletínem na Pelhřimovsku je možné sejít na cestu kolem řeky Želivky. Vede proti proudu až ke Lhoticím. „Před námi se uprostřed vodního toku objevuje zajímavý násep. Podle pověsti by to měl být jediný pozůstatek po záhadném mlýnu,“ říká amatérský badatel z Humpolce Jakub Vazač. 

Místu se říká Vacatův mlýn, ale to zřejmě vyplynulo jen od jména majitele okolních pozemků. Badatel přesto vypátral zajímavý záznam. „Na mapě stabilního katastru z roku 1838 máme v těchto místech čtverhrannou parcelu,“ říká a na mapě ukazuje i další, menší, objekty, které by svým umístěním u vody mohly odkazovat na mlýn. 

Pověst

Ať nad Želivkou Vacatův mlýn byl nebo nebyl, přesto se k němu váže dávná pověst. „Mlýn prosperoval, lákalo to lidskou závist, a tak si všimli, že za mlynářkou chodí podivný návštěvník,“ vypráví Jakub Vazač. Onen návštěvník prý jezdil vozem, který kouřil a netáhli ho žádní koně. 

„Hajný z Býkovky ho odhalil. Viděl tajemného pána, jak přemlouvá mlynářku, aby s ním odešla,“ pokračuje badatel. Hajný se pochlubil v hospodě, doneslo se to faráři, a od něj až do želivského kláštera. Milá mlynářka skončila na hranici, ale čert ji v tom samozřejmě nenechal. Po jejím zavolání se objevil, odnesl ji do mlýna, aby si vyzvedla věci, pak se odrazil od protější skály a oba zmizeli. Na skále je dodnes znát otisk jeho kopyta. 

Pověst je samozřejmě mnohem košatější, a Jakub Vazač ji umí krásně vyprávět. A i když ví, že je možné si díru ve skále vysvětlit i vědecky, rád věří pohádce.