Nechtěné e-mailové zprávy mohou rovnou končit v koši
Nevyžádaný email je stejný jako letáky ve schránce, které si nepřejeme. Obecně je to podle počítačového experta Jiřího Nápravníka problém. Hovořil o tom v úterní poradně na Regionu
Pod pojmem nechtěná pošta v elektronické komunikaci si můžeme představit e-mail, o který nestojíme. „Obtěžuje nás, nechtěli jsme ho, je navíc a zabírá nám místo v e-mailové schránce. Podobně jako letáky, které se roznášejí do schránek, o ně také nestojíme,“ připodobňuje k sobě nechtěnou elektronickou a skutečnou poštu internetový specialista Jiří Nápravník. Takových e-mailů se podle jeho slov můžeme zbavit. „Jsou různé varianty, buď na serveru, kde máme schránku vytvořenou, nebo na domácím počítači v programu, který přijímá e-mail. My si můžeme nastavit pravidla, podle nichž nám program bude poštu třídit, a podle nichž rozezná e-maily, které chceme a ty, které by měly spadnout do koše.“
Tři nejčastější slovní spojení, pod kterými se toto nastavení objevuje, ať už v našem počítači nebo přímo v e-mailové schránce, jsou filtru spamu, spamfiltr a nebo filtr nevyžádané pošty. Tam si můžeme sami určit, které zprávy mají končit rovnou v koši. Další možnost je přímo ve složce příchozí pošty, říká Jiří Nápravník. „Pokud se v příchozí poště objeví spam a my ho tak označíme, schránka nám to u každé zprávy umožňuje, příště bude tento typ zprávy rovnou přesouvat do schránky nevyžádané pošty označené slovem spam.“
Na druhou stranu je dobré složku nevyžádané pošty čas od času prohlížet, protože právě nastavené filtry mohou odstranit i běžnou poštu. „Měli bychom zkontrolovat, jestli ve spamu neskončila zpráva od kolegy nebo příbuzného, který má například příliš komplikovanou adresu a nebo pochází ze serveru, jehož název se zdá méně důvěryhodný,“ vysvětluje Jiří Nápravník. V této složce můžeme naopak označit zprávu jako „není spam“ a příště už se objeví v doručené poště.
Nešiřme pomluvy ani elektronickou poštou!
Často se e-mailem šíří různé nesmysly. „Hoax je poplašná zpráva, jako drb na malém městě, který šíří něco nepravdivého. Tyto zprávy jsou často na hraně s rasizmem, pomluvou, kdy odesílatel chce konkrétní osobu nebo skupinu lidí pomluvit.“ Podle Jiřího Nápravníka se vždy nejprve zamyslíme, zda tuto zprávu budeme dále šířit. Ověříme si ve vyhledávačích na internetu, zda může být pravdivá. „Například na stránce hoax.cz je seznam konkrétních poplašných zpráv. Po jejich přečtení už si sami uděláte obrázek o tom, co to asi hoax je a příště už ho rozeznáme.“
Nejjednodušší a neúčinnější obranou je tuto poštu prostě smazat. I v případě, že se e-mailová adresa tváří jako od někoho, koho známe, může jít o podvod. Než pošleme kamkoliv komukoliv na prosbu o pomoc peníze, vždy si předem ověříme, jestli je tato prosba pravdivá, totéž platí i u domnělých zpráv o velkém dědictví a podobně. „Pokud jsem tady z Vysočiny a nikdy jsem neměl příbuzné v zahraničí, asi těžko zdědím peníze. Tam ta podstata podvodu je v tom, že pošleme malý obnos na notářské poplatky, ale tento obnos už nikdy nevidíte,“ varuje Jiří Nápravník.
Chat s Jiřím NápravníkemVíce z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
