Narodil se v Praze, vystudoval v Německu, ale duší je Jiří Vincenc Slavíček malíř Žďárských vrchů

Poslední tři dekády ale maluje na Vysočině: „Musím říct, že jsem ze Žďárských vrchů. Maminka je z Nového Města na Moravě a tatínek z moravských Křižánek. Po válce šli do Prahy a udělali ze mě Pražáka a já se teď sem za ně musím vracet,“ usmívá se.

Dramatická emigrace

„Odešel jsem v roce 1978 potom, co mě vyhodili od zkoušek na výtvarnou akademii. Utíkal jsem velice dramaticky, projel jsem železnou oponou a v kapse jsem měl v kapesníku zabalené nebroušené diamanty od tatínka. A před hranicemi jsem dostal strach, tak jsem je šel ukrýt ve vlaku na záchod, ale pak mě nekontrolovali. Po hodině se vlak rozjel a já jsem šel zpátky na záchod, a diamanty byly pryč,“ vzpomíná malíř s pohnutím na příběh, o kterém nemohl dlouho mluvit. Dopodrobna je popsaný v nedávno vydané autobiografii.

Obrazy Jiřího Vincence Slavíčka jsou plné barev a opravdu veliké. Kdyby nebyly s velkými plátny obtíže, mohly by být ještě větší. „Já jsem chtěl malovat pěti, sedmimetrová plátna, ale to pak neprojdete dveřma, schodištěm, navíc potřebujete velký ateliér a za to jsou velké nájmy. Mě to tedy zkrotilo, a skončil jsem u těch dvoumetrových pláten,“ uzavírá s úsměvem.

Olejomalby přírody, květin i krajin na velkých plátnech najdete vystavené do 20. srpna 2023 v galerii Stará Radnice ve Žďáře nad Sázavou.