Kolikrát stojím půl dne, než se podaří to zvíře vyfotit. Jsem ale trpělivý

15. červen 2020

Ondřej Chvátal je z typické hokejové rodiny a jak sám říká, bruslit uměl dřív než chodit. Nakonec ale skončil u fotoaparátu a zachycuje zvířata.

„Můj táta hrál hokej, brácha, já taky, ale asi jen do osmnácti let,“ řekl Hele Dvořákové v Dobrém dopoledni. Po hokeji Ondřej Chvátal hledal, co by ho bavilo. Historický šerm vyměnil za air soft a nakonec skončil u focení zvířat. „Ta zvířata mě chytla a už jsem u nich zůstal.“

Kouzlo záběru

Fotíte-li lidi, řeknete jim, jak mají stát, co mají dělat a kam mají koukat. „U zvířat to samozřejmě neplatí. Vždycky o té kompozici přemýšlím, koukám na pozadí. Jsem ale trpělivý, kolikrát čekám třeba půl dne, než se to podaří.“

„Naposledy jsem fotil mládě kočky divoké, čekal jsem tři hodiny, než vyleze ven,“ usmál se fotograf.

Šelmy

Když si prohlédneme fotografie Ondřeje Chvátala, jsou tam dost často zachycené kočkovité šelmy. „Ty mám nejradši, u nich trávím nejvíce času v ZOO. Mají hezký výraz, oči.“

„Co naopak moc nefotím, to jsou velká zvířata – sloni, žirafy. Chci, aby z těch fotek nebylo patrné, že to je focené v ZOO a to už těch velkých zvířat moc nejde.“

Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.