Kolikrát stojím půl dne, než se podaří to zvíře vyfotit. Jsem ale trpělivý
Ondřej Chvátal je z typické hokejové rodiny a jak sám říká, bruslit uměl dřív než chodit. Nakonec ale skončil u fotoaparátu a zachycuje zvířata.
„Můj táta hrál hokej, brácha, já taky, ale asi jen do osmnácti let,“ řekl Hele Dvořákové v Dobrém dopoledni. Po hokeji Ondřej Chvátal hledal, co by ho bavilo. Historický šerm vyměnil za air soft a nakonec skončil u focení zvířat. „Ta zvířata mě chytla a už jsem u nich zůstal.“
Kouzlo záběru
Fotíte-li lidi, řeknete jim, jak mají stát, co mají dělat a kam mají koukat. „U zvířat to samozřejmě neplatí. Vždycky o té kompozici přemýšlím, koukám na pozadí. Jsem ale trpělivý, kolikrát čekám třeba půl dne, než se to podaří.“
„Naposledy jsem fotil mládě kočky divoké, čekal jsem tři hodiny, než vyleze ven,“ usmál se fotograf.
Šelmy
Když si prohlédneme fotografie Ondřeje Chvátala, jsou tam dost často zachycené kočkovité šelmy. „Ty mám nejradši, u nich trávím nejvíce času v ZOO. Mají hezký výraz, oči.“
„Co naopak moc nefotím, to jsou velká zvířata – sloni, žirafy. Chci, aby z těch fotek nebylo patrné, že to je focené v ZOO a to už těch velkých zvířat moc nejde.“
Celý rozhovor si poslechněte v přiloženém audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
