Pořídila si byt a nečekaně se stala pěstounkou dětí z okolí. Příběh Hany Brodníčkové už vydal na tři knihy

27. leden 2025

Hana Brodníčková už více než dvacet let dává domov dětem, o které se jejich rodiče nechtějí, nebo neumí postarat. Pěstounkou se přitom stala vlastně náhodou. Brzy ale zjistila, že to zcela vyhovuje její povaze.

K pěstounství Hanu Brodníčkovou nečekaně přivedla koupě bytu. „Po devíti letech práce na ministerstvu zahraničních věcí a pětiletém výjezdu do Bruselu jsem si pořídila byt na Kladně, protože na byt v Praze jsme neměla dost úspor. Když jsem se nastěhovala, seznámila jsem se tam desetiletou holčičkou. Ona ke mně začala chodit, já jsem zjistila, že její rodina je skutečně výrazně dysfunkční, a ve finále to dopadlo tak, že jsem ji a její sestru přijala do pěstounské péče,“ vypráví.

Znamenalo to podle ní, že obrátila svůj život vzhůru nohama a navedla ho směrem, na který nikdy předtím nepomyslela. „Zjistila jsem ale, že naprosto vyhovuje mému naturelu a je to to nejlepší, co mě mohlo potkat,“ dodává.

Přesto jí samozřejmě pěstounství přineslo spoustu těžkých situací a nečekaných překážek. „Výchova traumatizovaného dítěte má řadu specifik a určitě je výhodou, když člověk dokáže pracovat i sám na sobě. Bez toho to podle mě vůbec nejde,“ říká Hana Brodníčková.

„Na začátku mi těch dětí bylo líto, ale pak jsme si uvědomila, že je nemohu celý život litovat a omlouvat, ale potřebuji je vychovávat. Bylo třeba najít nějaké hranice, i když to naráží na to, že těžce traumatizované dítě může být svou podstatou dost bezhraniční. Zažila jsem s nimi všechno možné, i patologické záležitosti jako lhaní, krádeže, agresivitu, přesto se to nějakým způsobem zvládlo a vztah zůstal zachovaný,“ doplňuje.

O své zkušenosti s pěstounstvím Hana Brodníčková napsala knihy Dary se přece nevracejí, Sama bych se v nebi bála a Ve stínu neviditelných draků. Publikovala je pod pseudonymem Ludmila Janáková.

Spustit audio

Související