Humpolecká Zlatá podkova vstupuje do padesátého finále

„Zlatá podkova je seriál závodů, které se konají po celé republice, ale jenom v Humpolci se sejdou jezdci a kočáry na jednom závodišti. Je to velmi složité skloubit, kam kdo pojede, protože spousta sedlových koní se bojí kočárů, a když kočáry zarachtají, tak utíkají,“ vysvětluje v Dobrém dopoledni Jitka Beranová, která se na přípravě závodiště a organizací celého závodu významně podílí už dvacet let. Pomáhají jí dobrovolníci a brigádníci: „Jsme sice největší oddíl na Vysočině, ale na pomoc jsme rádi, když seženeme patnáct lidí,“ usmívá se.

Soutěží se v jízdě se spřežením a ve všestrannosti

Kromě přípravy závodiště je pro soutěžící potřeba asi 120 ustájení na koně, kteří do Humpolce přijedou závodit. Boxy se využívají v červenci na předkolo soutěže, zůstávají na Zlatou podkovu a vydrží ještě do září, kdy se v Humpolci jede Memoriál.

Soutěží se ve všestrannosti, to je kombinace tří soutěž, která se skládá ze tří disciplín: drezúra, kde závodník provádí s koněm v obdélníku předepsané cviky, dále je to terénní krosová zkouška, kde musejí překonat terénní překážky a nakonec je to parkur, běh přes překážky, kde je cílem jet čistě, žádnou neshodit. Rozhodčí udělují za provedení cviku při drezúře známky podobně jako v krasobruslení, a tato disciplína většinou rozhoduje. 

Plné tribuny, to je paráda!

Závod jsou nervy, říká Jitka Beranové, které se nejvíce uleví pokaždé, když má celý závod za sebou. Během víkendu se může stát cokoli, například když koník zakopne, jezdec spadne a kůň se v úleku rozběhne pryč. „Ti koníci utíkají, to se stává často. A nejlepší je, když ho chytíme a nic mu není.“ Závod každý rok přiláká tisíce lidí: „Když jsou plné tribuny, když přijde třeba deset tisíc lidí, tak je to paráda,“ uzavírá Jitka Beranová.