Herec Radúz Mácha: Po Ivě Janžurové jsem musel házet knihy a pan Štěpnička mě učil klanět

11. duben 2022

V Národním divadle exceluje ve hře Netrpělivost srdce, vidět ho můžete i v seriálu První mise. Má dvě děti a netradiční jméno.

„Jsem Radúz po tatínkovi. Jeho maminka měla ráda divadlo, tak je to podle hry Radúz a Mahulena. Slíbil jsem, že můj syn se taky tak bude jmenovat. Nakonec mám ale Matyldu a Huberta, tak tatínek těžce nesl, že jsem ten řetězec přerušil.“

Na dramatický kroužek ho rodiče přihlásili spíš proto, aby se naučil lépe mluvit. „Pak jsem zkusil zkoušky na naši ostravskou konzervatoř a povedlo se. Až tam jsem zjistil, co herectví vlastně obnáší. Nejvíc mě překvapilo, kolik nás je, a že ne všechny absolventy divadla hned vezmou, že na sobě člověk musí makat. Mám výhodu, že jsem vysoký a mám silný hlas, tak jsem i z té poslední řady dobře vidět a slyšet, ale musíte mít taky štěstí.“

Všechno zlé pro něco dobré

V pouhých 24 letech dostal angažmá v pražském Národním divadle. „Po konzervatoři jsem toužil dostat se na DAMU do Prahy. V tu dobu jsem chodil se svou ženou, která už byla sólistka Národního divadla. Těšil jsem se, že spolu začneme bydlet. Ale nedostal jsem se, a to pro mě byla šílená prohra.“

Otec mu poradil, ať jde na JAMU, což vyšlo. Ve třetím ročníku se díky jedné nabídce dostal do Národního divadla na hostování, později přišla nabídka na angažmá. „Tak kdo ví, kdybych šel na DAMU, třeba by to takhle ani nevyšlo. Všechno zlé je opravdu pro něco dobré.“

Stát na jevišti po boku takových hvězd, jako jsou Iva Janžurová, Jana Preissová nebo František Němec, bylo jak sen. „V jedné hře jsem po paní Janžurový musel házet knížky. Bylo mi to strašně proti srsti, ale ona mi řekla, že to dělám hrozně hezky. A pan Štěpnička mě učil klanět. Říkal: Děkovačka je součást představení, tak nechtěj utéct na pivo.“

Netrpělivost srdce

Ve stavovském divadle exceluje ve hře Netrpělivost srdce. Je dvě hodiny na jevišti. „Vyžaduje to hodně energie, s kterou jsem se za ty čtyři roky naučil hospodařit. Nachodím až 15 kilometrů za představení, ale miluju to. Herectví jsem začal vnímat i víc v hlavě.“

Díky postavě Antona Hofmillera už během zkoušení poznával i sám sebe. „Učil jsem se nepouštět si lidi k tělu a říkat ne. Je to vlastně strašně těžká věc, ale je důležité se to naučit, aby člověk neskončil jako Hofmiller a lidi ho nevysávali. Může to být kruté, ale je to očistné.“ Představení natočil i jako audioknihu.

Dva roky hrál v seriálu Cesty domů, teď ho můžete vidět v První misi. „Je to zase obrovská zkušenost. Musíte se učit velké množství textu, který dostanete třeba dva dny před natáčením. Samozřejmě to nejsou žádné obrovské romány, ale nemáte moc čas nad textem přemýšlet a musíte to zahrát uvěřitelně. A jsem šťastný za kolegy, které tam potkávám.“

Alex Mynářová a Radúz Mácha

Je účinkování v seriálech hlavně o penězích? Jak zvládají se ženou hrát a zároveň pečovat o děti? Poslechněte si rozhovor se sympatickým hercem v pořadu Alex a host.

Spustit audio