Měl jsem svůj svět. Myslím, že Milan Knížák mohl být lépe využit, říká o sobě kontroverzní umělec
Milan Knížák je jednou z nejvýraznějších postav českého kulturního a uměleckého světa. Je známý jako výtvarník, hudebník, pedagog nebo rektor AVU. Nebojí se provokovat a být jiný.
Nepřehlédnutelný Milan Knížák i ve svých 85 letech stále tvoří. „Pořád něco vymýšlím. Pro mě je důležité žít v tom procesu. Hodně sním. Žiju v nějakém paralelním světě. V tomto světě si připadám jako otrok konzumu, vývoje vědy, který dnešní společnost přijala za prioritní. Nevím, co se s ním stane.“
Prozradil, že pracuje ve vlnách, ale každý den si píše různé poznámky a verše. Do konce července je možné navštívit v pražské Sin Gallery výstavu Květy na sněhu, kde je k vidění jeho nová série obrazů. Název expozice je totožný s pojmenováním jeho aktuální knihy věnované básnické tvorbě. „Básní jsem vydal už hodně. Občas je to próza, občas zmatek, prostě život tak, jak jde.“
Mohl tvořit a pracovat v New Yorku, ale nikdy neemigroval. „O emigraci jsem přemýšlel, už jsem z toho všeho byl v těch 80. letech unavenej. Ale neudělal jsem to, protože tady se cítím doma. Nechtěl jsem utíkat.“
Komunikace a svoboda
Svůj vnitřní svět si střeží, což vystihuje věta, kterou kdysi vyřkl a za kterou si stojí dodnes: Já jsem členem jediného klanu, který se jmenuje Milan Knížák. „To platí čím dál tím víc,“ potvrzuje. „Čím dál víc si připadám osamělejší. Myslím, že je to tím, že máme mnoho komunikativních prostředků. Umíme komunikovat s Australanem nebo indiánem na Aljašce, ale nevíme nic o našem sousedovi. A to já vidím jako velký problém. Osobní komunikace vázne.“
Vždy vystupoval jako solitér a odpůrce čehokoli oficiálního. Byl mnohokrát vězněn. „Ve vězení jsem byl snad dvěstěkrát. Bál jsem se, samozřejmě, ale neovlivnilo mě to. Na druhé straně jsou totiž hodnoty nějaké vnitřní svobody. Nesmíte nikdy slevit. Proto jsem nikdy neřekl, že jsem vězeň číslo to a to. Já jsem si tak nepřipadal.“
Umělci by neměli dostávat medaile
Nedávno oslavil 85 let a bývalý prezident Václav Klaus o něm řekl, že je mimořádná osobnost. V roce 2010 mu udělil státní vyznamenání. Milan Knížák ho ale dlouho odmítal. „Myslím, že umělci nemají dostávat medaile. Oni nevytváří definovaný hodnoty. Přijal jsem ho za mojí veřejnou činnost, ale ne za umění.“
V umělecké činnosti má neskutečný záběr od obrazů přes instalace, hudbu až po fotografie, neméně pestrá je i jeho veřejná činnost. „Jsem trochu nevyužitý. Od přírody jsem dostal hodně naděleno. Mám velkou schopnost pochopit problémy v celku a vidět je v souvislostech. Tak jsem měl svůj svět. Myslím, že Milan Knížák mohl být lépe využit.“
Jak by si představoval „být lépe využit“? Mrzela ho někdy kritika? Kde ho zastihl 21. srpen 1968 a jak se mu potom změnil život? Jaký je původ písní, které se objeví na novém CD? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
