Epidemie žloutenky proměnila na konci 70. let třešťskou základní školu v nemocnici

Moc se o ní tehdy nepsalo, což je v porovnání se současnou pandemií koronaviru až nepochopitelné. Doba ale byla taková. Můžeme tak vycházet především ze vzpomínek pamětníků.

„Ono bylo jakési informační embargo,“ říká Milina Matulová z Muzea Vysočiny Třešť. Právě tomuto městu na Jihlavsku žloutenka na jedno léto velmi změnila život. „Třešťská škola se změnila na chvilku v nemocnici,“ dodává muzejnice.

Díky řediteli této školy, který poctivě vedl kroniku, si teď můžeme představit, co se tehdy dělo. Z informací jihlavské nemocnice víme, že v té době ústav přijímal denně asi devadesát pacientů se žloutenkou. Těžší případy zůstávaly v Jihlavě, lehčí ležely v improvizovaných nemocnicích. Jedna vznikla z ozdravovny v Kostelci u Jihlavy, druhá ve škole v Třešti.

Přeměna školy

„6. července sem přijela delegace z okresního a městského národního výboru a z jihlavské nemocnice. Zhodnotili stav, a už 13. července byla škola připravena přijmout pacienty,“ říká Milina Matulová s tím, že informace má muzeum díky kronice, kterou psal ředitel školy Lexa. Do přeměny školy v nemocnici se zapojili učitelé a další zaměstnanci školy, kteří museli přerušit dovolené.  

Na vrcholu epidemie leželo v třešťské škole až 300 pacientů. A jen žáků této školy onemocnělo celkem 190, což byla čtvrtina plného počtu. Pamětníci, kteří byli pacienty provizorní nemocnice, vzpomínají, že si s sebou nesměli nic vzít. Z domu jim mohli příbuzní posílat jen med s křenem, což byla součást léčby. Problémy byly i v komunikaci. Rodina ani často nevěděla, kde jejich nemocný příbuzný leží.

Provizorní nemocnice fungovala do 24. srpna. Pak musel zase nastoupit na brigádu personál školy. „Musela se škola vydezinfikovat, třídy vymalovat. Paní učitelka Hájková vzpomíná, že škola byla ještě dlouho cítit dezinfekcí,“ říká muzejnice Matulová.