Dětem nesmíme emoce zakazovat

pláč, malé dítě, kojenec, smutek
pláč, malé dítě, kojenec, smutek

Jaké emoce děti nejvíce projevují? „To je velice široké spektrum pocitů, mnohem širší než u nás dospělých,“ říká psycholožka Elen Sejrková. „Asi největší problémy činí rodičům ten vztek, dítě vztekající se na veřejnosti. My dospělí pak máme tendenci potlačovat jejich emoce nejen na veřejnosti, ale také doma v soukromí.“ To ale není správné, děti se podle psycholožky mají od nás naučit, jak s emocemi zacházet.

Problém je, když to neumíme ani my dospělí. „Emoce mají tělem protéct, mají se pohybovat. Když ta emoce proběhne, když ji vyjádřím, nic nám neudělá. Křičím, něco zmačkám, do něčeho bouchnu, to je v pořádku,“ vysvětluje Elen Sejrková. Vztek bychom podle ní mohli vyjádřit tím, že budeme bouchat do boxovacího pytle, ale nikdy ne do maminky nebo do brášky, protože všechno musí mít pravidla. „Děti se učí vzorem a nápodobou, takže uvidí u nás dospělých, že takto necháme emoce proběhnout, naučí se to od nás.“

Mysleme na to, že rozčilené dítě nás nevnímá

„U malých dětí, které zažívají radost nebo zlost, hraje celé jejich tělo radostí nebo je v celém těle vztek. Pak má ale vzteku i plnou hlavu, a není možné na takové dítě jít s rozumem a něco mu vysvětlovat. Dítě nás buďto nevnímá, nebo je ještě více rozčílíme,“ říká psycholožka. Dobrou radou je podle Elen Sejrkové vztekající se dítě na veřejnosti nejlépe odnést někam kousek dál, kde ten vztek nebude ostatní obtěžovat. Pak tam s ním ale musíme zůstat a potvrdit, že je chápeme. „Já ti rozumím, že se zlobíš, můžeš se zlobit.“

Kluci mohou také plakat

Totéž platí pro pláč a smutek. „Pláč je ohromná věc, která uvolňuje, odchází z nás napětí ve formě slz. I tehdy bychom měli dítěti říci, že může být smutné, že smí plakat. Můžeme mu nabídnout útěchu, ale neříkat, že plakat nemá.“ Proto je dobré už malým dětem vysvětlit, co cítí, jak se ten pocit jmenuje a nechat je spojit si emoci s vlastním pocitem.

Elen Sejrková s moderátorkou Dášou Kubíkovou

Elen Sejrková uvádí i další příklad, co mohou menší děti rodičům říci: „Ve věku do pěti či šesti let občas řeknou: nenávidím tě, nemám tě rád, ale nemyslí to tak. To dítě se nevyzná v emoci, kterou cítí a neumí ji správně pojmenovat. V tu chvíli nemá smysl dítěti vysvětlovat, že takové věci se mamince neříkají, ale naopak potvrdit, že chápeme, co cítí slovy: „Já ti rozumím, že se na mě zlobíš.“ Ani rodiče si před dětmi nemají nikdy vybíjet vztek na sobě navzájem, psycholožka doporučuje pro tyto případy použít boxovací pytel nebo polštář.

Chat s Elen Sejrkovou