Josef|Dobrý večer,
Když nám bylo16 let, a to bylo v roce 1975, tak jsme se rozhodli, že z Mohelnice pojedeme do Vídně.. Po řece Moravě. Byli jsme čtyři kamarádi. Vyrobili jsme si vor, široký tak, aby projel přes známé splavy, nakoupili zásoby. Na voru jsme během cesty mohli hrát karty a samozřejmě sledovat ubíhající krajinu. První potíže nastaly již na Nových Mlýnech, to je asi po 5 km. Morava se divoce klikatila a plavba začala být velmi náročná. Večer jsme se utábořili před Litovlí, stan jsme postavili na polní cestě a až ráno jsme zjistili že na kolejích od traktorů, všichni jsme měli otlačený vzorek pneumatiky na zádech, tak jako ve známém filmu pan Hrušínský. Ráno jsme s velkými obtížemi projeli Litovlí, během další cesty nás ale kamarád Jaroslav obehrál o boty, a museli jsme pokračovat bosí. Také nám došly zásoby, zůstal nám jen suchý chleba. Pokračovali jsme v plavbě a dojeli k jezu u obce Hynkov. Byl tam pěkný trávník tak jsme se tam utábořili a v pozdním odpoledni jsme si zdřímli. Za chvilku jsme procitli a s překvapením zírali na to, že nám do stanu zvědavě nakoukl mladý bažant. Za chvilku přišel také jeho kamarád. Potichu jsem řekl Petrovi, co se mnou byl ve stanu, já rozdělám oheň a připravím chleba. Petr řekl ano, to bude nejlepší. Chtějí to sami když nám přišli do stanu. Byli opravdu dobří, zapili jsme je posledním pivem z naší spižírny na voru. Vše jsme uklidili a připravili se spokojeně na spánek. Ten ale nebyl dlouhý, někdo nám vlezl do stanu svítil baterkou do očí a komisním hlasem se ptal, co tady děláte? Táboříme, to nevidíte? Muž byl neodbytný a my jsme v šeru rozeznali, že má na sobě zelenou uniformu. Ráno musíte okamžitě odjet! Pokračoval, jste v areálu bažantnice, ať Vás nenapadne něco tady chytat. Ne to už dělat nebudeme odpověděli jsme. A to že jsme se červenali naštěstí v tom šeru nebylo vidět.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.JARUŠKO A POSL.N.L. JÁ JSEM ZAŽIL DOBRODRUŽNOU CESTU A TO DO ŘECKA V MOJICH PADESÁTI LETECH .ŘECKO BYLO PRO MĚ NEZNÁMÁ ZEMĚ,NAJEDNOU JSEM SE TAM OBĚVIL NA CELÝ ROK ,MUSIM ŘÍCT ŽE SE SVOU POVAHOU JSEM TAM ZAŽIL ZAJIMAVÉ ZÁŽITKY.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Ladislav z Olomouce|Zúčastnil jsem se mnoha výprav po Česku, ale i v horách většiny Evropy, některé zájezdy jsem sám organizoval resp. jako organizátor i vedl. Ze svých skušeností vím, že nejhorší je někde zabloudit a přitom se zhorší počasí, takže to ještě ztíží moji pozici.
Mě se to stalo na Ukrajině, kde jsem byl s jednou CK z Prahy. Součástí zájezdu byl i výstup na nejvyšší horu Ukrajiny Hoverla 2061m. Náklaďák nás vyvezl cca 10km z dědiny do lesa pod horou, kde na nás čekal až jsme se vrátili z vrcholu. Počasí se zhoršovalo, tak jsme urychleně vystoupili na vrchol, ale to už silně pršelo a byla hustá mlha. Vytáhl jsem si pláštěnku a udělal pár fotek, měl jsem za to,že někteří ještě přijdou, ale pak jsem se dověděl, že někteří to otočili a vrátili se zpět. V té době (rok 2005) nebylo žádné turistické značení a na vrchol
vedlo několik cest, neměl jsem se jak spojit s vedoucím zájezdu, mobil jsem tehdy nevlastnil a po několika pokusech jsem potkal jednoho ukrajince, který tam byl na nějakém výletě s mládeží a ten mě dovezl do dědiny odkud jsme ráno vyrazili náklaďákem a spojil jsem se s vedoucím, aby mě s náklaďákem nečekali, že už jsem v dědině. Za svou chybu jsem pykal pokutou od správy národního parku a ochotnému ukrajinci, který mě zavezl jsem věnoval značkové trekingové hole po kterých stále pokukoval. Bylo to pro mě poučení na celý život ...
Žádnému z posluchačů NL bych to nepřál a tak přeji pohodový noční poslech
a předpověď o silných nočních bouřkách ať se nám vyhne a nezatopí.
Zdraví Ladislav z Olomouce
