Člověka s Alzheimerovou nemocí nezahlcujte spoustou slov a ujistěte se, že vám rozumí

„Nejdůležitější je posadit se jeden na jednoho. Vyhodit všechny rušivé vlivy. Vypnout rádio, protože i to ruší, byť by to byla příjemná hudba, narušuje to soustředění toho člověka,“ říká o komunikaci s lidmi s Alzheimerovou nemocí vedoucí Alzheimer poradny Vysočina Marcela Rýpalová.

Mluvit bychom měli jasně a stručně, nezahlcovat mysl nemocného spoustu slov a pokud možno ještě ukázat, co chceme. „Takže pokud mu dáváme napít, tak chytit tu skleničku a ukázat mu, že se má napít. Pokud chceme jít ven, vzít svetr a nabídnout vycházku a případně se ujistit, jestli opravdu rozuměl, jestli ví, o čem mluvíme,“ vysvětluje Marcela Rýpalová.

Při Alzheimerově nemoci bývá problém to, že nemocný okamžitě zapomene, co jsme mu říkali. A ptá se znovu, což je vyčerpávající.

Pečující se musí naučit k tomu přistupovat tak, jako že to je projev nemoci a nebrat si to osobně. Někdy komunikace od toho nemocného může být i paranoidní, může pečujícího obviňovat z nesmyslných věcí.

Když chce osmdesátiletá žena zpátky svoji maminku, neměli bychom jí tuto touhu vyvracet. Ani lež ale není vhodná reakce. „Kdy chcete maminku, kdy chcete domů? Když vám není zrovna dobře. Je proto dobré odhalit, co se vlastně děje,“ přibližuje důvody takového chování Marcela Rýpalová.

„Je důležité si uvědomit, že zvláště lidi třeba už ve třetím stadiu demence nám obtížně sdělí, že je něco bolí, že mají hlad nebo že mají žízeň, že je něco obtěžuje. Takže toto brát i třeba jako signál, že teď zrovna se nemusí cítit komfortně a my můžeme odhalit příčinu toho diskomfortu,“ dodává.

Jak reagovat, když se nám příčinu diskomfortu nedaří odhalit? A jak o nemoci blízkého mluvit s okolím? Poslechněte si celý rozhovor.