BC - Po „boji“…

Ze židle kanceláře od počítače to nevypadá nijak dramaticky, ale kdo se pohyboval ve vysokých nadmořských vejškách ví o čem je řeč. Jste na chcípnutí:-)

Měli jsme za sebou vcelku intenzivní tři dny. Jak jsem psal minule – buď se válíte a nebo dřete jako koně.

9.7 jsme vyrazili v 3:30 z BC. Ledovec do CI je v noci v nejlepším možným stavu. Což ovšem neznamená že je v dobrým stavu. Od začátku expedice je to horší a horší. Vlastní lezení na kopec začíná bejt relaxace a za odměnu. Chodíme na rozdíl od prvího vejletu už navázaní a zrovna včera jsem říkal klukům že příště bereme silnější lano. Skoky přes čím dál víc otvírající se trhliny jsou hodně morálovky… Začátek kde jich je málo jsme šli bez lana. Miska, já a Libor. Najednou před sebou nevidím stopy. Říkám to Liborovi, ale ten že tam jsou. Voláme na Misku, nic. Pískáme, nic. Klečím na kolenou, zkoumám jstli opravdu ve změti starých stop je stopa nová a nebo ne…?! Podle mě ne!

Sundal jsem baťoh, že dál nejdu a jdu pátrat po Miskovi. Ten se v tom objevil dole pod náma! Šel se jen vy…. Řekl to ale jen tak do větru když jsme pili, navíc nenechal batoh na cestě, schoval se za sérak, tudíž jeho stopy před náma opravdu zmizely. Naštěstí ne v trhlině.
Za pět a půl hodiny jsme o kilometr vejš v CI. Do CII nám trvá nakonec cesta z BC i s pauzama asi 11 hod a máme za sebou ( vlastně pod sebou ) převýšení téměř 150m. V táboře jsme po dlouhých deseti dnech. Stan naštěstí stojí neporušenej a trhlina pod ním je tentokrát zavátá sněhem, který dělá pevnej most. Dá se přejít. Nicméně upravit ho do obyvatelnýho stavu stojí další síly. Jsem tak unavenej že doo půlnoci nemůžu usnout, vždy když trochu zaberu, začnu lapat po dechu. Do čtyř hodin jen tak proklimbám.

10.7 Vstávám první protože mám na starost vaření. To znamená budíček o 2 hodiny dřív. Víme že CIII neni daleko a trochu si myslíme na CIV. Tři a půl hodiny nám nakonec zabere 433m. Jsme lehce nad 6 900m. Další možnost pro stany je až v 7 400m. Řešíme jestli budem pokračovat. Já jsem proti – nahoře dost fouká a bude problém tam postavit stany když se tam dostanem večer vyčerpaní. Navíc kluci podle mě nejsou úplně ve formě. Jsem přehlasovanej a tak pokračujem. Po vylezení dvou set metrů mám určitej náskok. Měřím dobu za jakou se kluci ke mě dostanou a poté co jim to trvá dlouhých 20 min. řešíme situaci a rozhodujem se vrátit pokorně do CIII. To že se Libor posral a poblil je argument na mojí straně navíc. Čeká nás noc v jednom spacáku. Máme sebou ale peří ( kalhoty a bundy od High Pointu ) takže neni tak zle:-)))

V táboře je několik Švýcarů s čtveřicí nosičů. Jdou na pokus, ale nepočítají s vrcholem, chtějí vyrážet v 22:00. Dva Basci a pět Poláků. Ti že vyrazí v 24:00. Oboje se nám zdá brzo ( na Manaslu jsem vyrážel na stejnou vzdálenost v 4 hod. ) a i proto, aby jsme se na skalním pilíři nemotali všichni najednou, domlouváme se že vyrazíme ve dvě v noci. Všichni kdo jsme v táboře jsme tady poprvé, my máme nejvíc nocí v CII. Nad náma v CIV je asi šest Francouzů se Šerpou. Ti jako jediní už před tím v CIV spaly a mají největší šanci na vrchol.

Libora budím v 23:30h, dnas vaří on. 11.7. Navařil zásoby vody a čaje – pro každýho 2l. Já s Miskou jsme se přemohli a dostali do sebe kaši. Já navíc ještě tyčinku Enervitu Power Sport. Libor se poblil a bylo rozhodnuto. Sám řekl že nikam nejde, což v tu chvíli bylo správný rozhodnutí. Když lezu ven vzpomenu si že mě zkolaboval foťák a prosím Libora o jeho. Jsme opravdu ve dvě hodiny s Miskou před stanem a já do sebe cpu ještě Enervit Pro. Čeká mě dlouhej den, cokoliv tady nahoře do sebe dostanu se počítá. Tahle věcička má výhodu snadnýho pozření.

Nad náma bliká několik čelovek. Miska ještě „musí“ a já pomalu vyrážím. Na stejným místě jako včera na něj čekám. Zároveň měním prstový rukavice za vrcholový péřový palčáky. Prsty mě křehnou skoro s nima nemůžu manipulovat, nepomáhají ani hřející pytlíky v dlaních. Taky jsem šel do teď jen v dvou vrstvách Craftu a lehounký péřový buddičce od Yeti,( neplést s autem Yeti . toho mě nechtějí dát :-( ) která nemá kapuci. Na řadu přichází „drtič mrazu“ , péřovka High Point. Fantazie, teplo je nádherná věc! Hlavně mě pomáhá že můžu dejchat předehřátej vzduch z límce kapuce. Ze suchýho mrazivýho vzduchu mě začínalo bolet na plicích. Bleskla mě i myšlenka na zápal plic kterej jsem kdysi měl na K2. Miska na mě něco křičí. Taky se pozvracel a hlásí že dál nejde. Zůstávám sám! Nic moc myšlenka, ale loni jsem na Manaslu taky lezl sám. Tady je nědke nahoře dost lidí. Vyrážím do tmy a vstříc sílícímu větru. Předpověď hlásí 60 km/h a bohužel se pomalu vyplňuje. Přichází světlo. Proti mě sestupuje Šerpa a dvojice lezců. Dál vidím postavu kterou pomalu doháním. Jacek.

Časem se mě podaří se dostat před něj a po asi půl hodině vykouknu přes hranu. Vidím dva stany, pět lidí. Ale hlavně mě vítá obrovská turbulence a strašnej vítr. Šerpa s dalšíma dvěma lidma kroutí hlavou a jdou dolu. Několik dalších se mačká ve francouzských stanech. Dva Baskové se ke mě točí a křičí: “ Super! Radek! Jdeme na vrchol“! Načež se mnou flákne poryv větru na zem. Tvrdí že je dobrý počasí a že tři Francouzi šli nahoru.

Nedá se popsat co jsem prožíval. Rozhodování, nejtěžší věc v životě:-) Desítky minut se mnou cloumal vítr, do obličeje, do očí mě bičovaly krystaly ledu. Dokázal jsem si představit cestu nahoru s větrem v zádech. Ale proti němu návrat ne. Navíc Jacek tvrdí že posledních 300 m je nějakej problém. Trochu nevěřícně a zároveň smutně sleduju Basky jak bojují s větrem nahoře na hraně. Rozhoduju se pro sestup…!

Což neni vůbec jednoduchý. Musím sundat rukavice a v batohu najít Rudy Project s oranžovýma sklama. Ruce mám během chvíle necitlivý. Další problém je dostat se zpět na hranu aniž by mě poryv větru nesrazil dolu. Podařilo se a dál mě čeká osamělý boj do CIII. Nějakých 500 m sestupu, kdy je potřeba vážit každý krok. Neuvěřitelný je že když vidím tábor a svahem nad ním se honí vychřice, hranice větru končí 3 metry nad stanama! Až náhle jeden závan vyjímečně zasáhne tábor a utrhe švýcarskej stan. V našem stanu objevuju dvě trosky a tak jsme trosky tři. Ležíme jako mršiny několik hodin.

Zkrátím to. Ten den jsme nakonec sestoupili do BC. Tam nám gratulovali k návratu. Dva lidi z vrcholu se údajně pohřešují, několik dosáhlo vrcholu.

Článek vzniká celej druhej den. Mezi tím jsme se dověděli že žijou všichni, jeden zraněnej a nahoře mělo bejt 11 lidí…!?

Prokaučoval jsem vrchol ale zároveň můžu opravit nadpis článku a nebo udělat závěr:…po boji je každej generál! :-(

Radek

Po boji je každej generál….