150 let stará fotografická technika ho nadchla. Doma v Křižanově má vlastní ateliér

První známou technikou k pořízení portrétu jinak než na malířské plátno byla daugerrotypie, ale vedle ní se pořizovaly obrázky také ambrotypií na sklo nebo ferrotypií na plechové desky. U ferrotypie vznikne rovnou pozitivní obrázek, u ambrotypie je na skle negativ.

To všechno zjistil Ivo Karas z Křižanova, když se jako samouk do starých fototechnik pustil. Pracuje jako konstruktér, ale focení je jeho obrovský koníček. Začal jako většina s digitální fotografií, ale pak ho zaujal portrét vyfocený jednou ze starých fotografických technik – ambrotypií.

Ambrotypie

Na zahradě svého domu má ateliér, kterému říká bouda. V ní má postavené dva velké fotoaparáty, jeden na formát obrázku 45 x 45 cm, druhý na ještě větší. V boudě má také veškeré vybavení k pořízení portrétu a zařízenou fotokomoru přizpůsobenou na velikost skleněných desek a veškeré potřebné chemikálie.

Ambrotypie vyžaduje přesné rozplánování doby, během které se obrázek pořídí, a to už má fotograf v malíčku. „To sklo vyleštím, pak ho vezmu, poliju kolodiem a musí to být rychle, aby se to rychle rozteklo a chvilku počkat, aby to zaschlo. Pak dám sklo do držáku a ponořím do dusičnanu stříbrného, kde se na ně během čtyř minut nachytá stříbro. V tuto chvíli se musí rozsvítit červené světlo. Pak sklo vytáhnu a vložím do světlotěsné kazety, aby tam nemohlo světlo,“ popisuje fotograf postup při výrobě každé velké fotky.

Z fotokomory pod lampy

S kazetou přechází z fotokomory do místnosti, kde od stropu visí obrovské lampy, aby aparát zvládl i nízkou citlivost materiálu. Portrétovaný člověk sedí připravený a předem je zaostřený. „Dám kazetu na foťák, odstraním krytku objektivu, odpálím blesky na lampách a vracím se zpátky do fotokomory,“ pokračuje s vysvětlením Ivo Karas.

Vývojka po dobu přesně 15 vteřin, destilovaná voda, ustalovač – thiosíran sodný na 15 minut a znovu voda. Na skle je už vidět negativ obrázku a pozitivu se docílí tak, že se zadní strana natře černou barvou nebo umístí na černé pozadí.

Je to koníček…

Ambrotypie je sice docela rychlá metoda, ale zároveň rozhodně není levná. Ivo Karas toho své zálibě věnuje hodně. Sehnal historické objektivy, velká světla, speciální výbojky, generátory na silný výboj, konstrukce, na kterých všechno drží, a dokonce i opěrku pod hlavu fotografovaných lidí svařil sám.

„Abych na takové velké formáty mohl fotit, tak jsem si to všechno musel postavit. Foťák, kazety, výroba mě něco stála, ale je to můj koníček, tak peníze vůbec neřeším,“ přiznává Ivo Karas s nadšením.