10 dnů v kómatu, měsíc halucinací a přes 20 operací. To je ve zkratce několik měsíců rehabilitace

Pavel se probudil po deseti dnech v bezvědomí na JIP Fakultní nemocnice v Brně. Diagnóza byla polytrauma, tedy mnohočetná zranění, jež jej přímo ohrožovala na životě. Lékaři mu dávali jen pár procent na přežití. Pavel svůj životní boj vyhrál a motivuje i ostatní, aby se nevzdávali.

Chtěl jsem křičet, ale nešlo to

„První, co mě napadlo, když jsem se vzbudil, tak jsem chtěl strašně křičet, protože prostě najednou ležíš na posteli, nemůžeš se hnout, ale ono to nešlo, protože sem měl v krku dýchací trubici. Jediný, na co jsem se zmohl, bylo akorát sípání a beznaděj.“ 

Po celou dobu Pavla uklidňovala a podporovala jeho rodina, která mu dávala energii do dalších měsíců plných operací a rehabilitací.

Nejhorší je ztráta důstojnosti

„Byl jsem půl roku ležák, doktoři nevěděli, jestli budu vůbec chodit, měl jsem rozsekanou pánev a nevědělo se dlouho dobu, jestli vůbec sroste, takže hrozilo, že budu ležák. Ta beznaděj, bezmoc. Nejhorší je ztráta důstojnosti samotného před sebou, kdy tě zdravotní personál musí obskakovat i s těmi nejzákladnějšími potřebami,“ dodává Pavel.

V té době bylo Pavlovi 24 let a největší motivací pro něj tehdy byla nejen rodina, ale také mládí a obrovská chuť žít. „Je ti 24 let a není to na to, aby ten člověk, ten život mohl jen tak vzdát, máš celý život před sebou a snažíš se bojovat ze všech sil,“ říká odhodlaně.

Těšil jsem se na máminu svíčkovou

Přes dva měsíce strávil na JIP Fakultní nemocnice v Brně. Poté následoval převoz do třebíčské nemocnice na chirurgické oddělení. Poprvé na nohy se Pavel postavil až v prosinci, kdy byl také propuštěn domů. „Vzpomínám si na ten okamžik dodnes, kdy mě saniťáci vynesli na nosítkách domů, protože jsem se nevešel do výtahu. Já jsem nebyl schopný skrčit nohu, takže mě vynesli do pátého patra na nosítkách a potom, když jsem se dostal domů, tak mě položili do postele, kolem mě se seběhla rodina a společně jsme si zaplakali.“

Pavel Janega|foto: Milan Kopecký

Následky si uvědomuji každé ráno

Prodělal přes 20 operací v celkové narkóze v horizontu jen pár měsíců, což si jen málo kdo dovede představit. Po úraze má trvale ochrnutou levou nohu a další zdravotní komplikace, které se projevují především při ranní vstávání, kdy ho noha opravdu bolí. „Člověk si uvědomí, že důležitý je radovat se z maličkostí, radovat se z toho, že můžeš jít po louce, cítit vůni těch květů. Já jsem před tou nehodou žil hektický život a tehdy jsem si to úplně neuvědomoval. “

Člověk musí chtít

Pavel Janega přes nástrahy osudu vystudoval vysokou školu a začal se věnovat sportu. Jezdí na sledge lyží. „Jsou to sáně, člověk sedí a odráží se hůlkami.“

Pavel se začátkem dubna zapojil do projektu Sedm statečných. Sedm dvojic, vždy zdravý a nemocný pojedou 24 hodin na Václavském náměstí. „Cílem je ujet co největší vzdálenost. Projekt pomáhá lidem po úrazu nebo těžké nemoci vrátit se ke sportu, který měli rádi a který ze zdravotních důvodů vykonávat nemohou a musí hledat alternativy.“