Vojtěch Rakous – autor literatury s českožidovskou tematikou

Jeho vlastní jméno bylo Adalbert Östreicher a literární slovníky o něm mají jasno: „Autor četných povídek, črt, humoresek, fejetonů a polemických esejí s českožidovskou tematikou. Stoupenec uměleckých a ideových snah žánrového a kritického realismu; v jeho díle se prostupují tendence k harmonizaci a idylizaci s motivy sociálně kritickými, beletrizace s žurnalistickou pohotovostí a břitkostí. Jeden z nejvýraznějších představitelů českožidovského hnutí v literatuře přelomu 19. a 20. století.“

Vojtěch Rakous se narodil ve Velké Brázdimi u Brandýsa nad Labem, ve 13 letech odešel do Prahy. Vyučil se příručím v obchodě s obuví, podomně ji prodával a nakonec si v Praze-Libni otevřel vlastní obchod. Především se však věnoval psaní.

Jako jeden z prvních židovských autorů psal česky a ve svých povídkách zvlášť poutavě zachytil židovský venkov v Čechách svého dětství. Soustředil je zejména v souborech „Vojkovičtí a přespolní“ a „Modche a Rézi“, které se od první třetiny 20. století dočkaly značné čtenářské obliby. Jako aktivní stoupenec českožidovského hnutí též přispíval do jeho Kalendáře.

Dnes je již Rakousovo dílo, srovnávané někdy s knihami Karla Poláčka, pozapomenuto. Ve své době však bylo objevné, jak to roku 1914 připomněl Jan Herben, český politik, spisovatel a historik, který Rakouse k psaní přivedl.

„Vojtěch Rakous, „napsal Herben, „dal nám svým literárním dílem zprávu takřka o nové zemi, o které většina z nás ničeho nevěděla a objevil české literatuře novou oblast citů, do které před ním nikdo nevnikl a která by také nežidu zůstala uzavřena a neviděna….Vylíčil nám, jak nějakého půl milionu židů žije v rodině, jak židé pohlížejí na sebe sami a jak na křesťanské obyvatelstvo, mezi nímž žijí… To je nové a cenné. Tím Rakous rozhojnil materiál literární, jako by byl objevil nový kraj, a to je také nezmařitelný dar českožidovství, jež dalo české literatuře.“