Vladimír Burjánek: Škola zavolala
Školáci mají za sebou první zahřívací týden z mnoha dalších, které je čekají. S prvním zářím skončilo i meteorologické léto, jak nám z obrazovky prozradili rosničkáři. Bylo to léto zvláštní. Chvíli jsme se pekli jako v tropech a naše stupínky na teploměrech směle konkurovaly nejžhavějším destinacím, potom zase přišel na chvíli podzim, kdy jsme se klepali chladem.
Čtěte také
Když na televizních obrazovkách dlouho předem mapovali, kolik stojí vybavení školáků a ukazovali pohledy na připravené školy, vzpomněl jsem si na naši cestu ke vzdělání.
S kalamáři na inkoust, rozskřípanými pérky na dřevěných násadkách, s propojenými lavicemi jako vagónky na nádraží, černými tabulemi, které se mazaly houbou a čoudícími obrovskými kamny i ukazovátkem, které se rázem proměnilo v rákosku.
Čtěte také
Od šesté třídy ve městě pak i kromě školních obědů i svačinové polévky. Třídy s ústředním topením, židličkami místo propojených lavic, stejnými tabulemi, ale také s ukazovátkem i rákoskou. Dnešní vybavení škol je ve srovnáni s námi nebe a dudy. Elektronické tabule, počítačové třídy, a viděl jsem v televizi i stolní fotbal, který mohou žáci hrát o přestávce.
My jsme o hlavní přestávce chodili kolem dokola v dlouhé školní chodbě. Myslím, že Komenský by naše dnešní školní vybavení určitě pochválil.
Související
-
Vladimír Burjánek: Ceny
Znáte to, člověk musí občas udělat pořádek v tom, co skladuje. Všechno prohlédnout, vyházet věci nepotřebné a uvolnit místo dalším.
-
Vladimír Burjánek: Krmivo
Ačkoliv moji předkové z otcovy strany byli sedláci, lásku k rodné hroudě jsem po nich nezdědil. Ba co víc, jakékoliv činění spojené s půdou, je mi na hony vzdálené.
-
Vladimír Burjánek: Daň vymoženostem
Vedle příjemných chvil a zážitků se člověk ve svém životě musí vyrovnávat i s opakem. Nepříjemnostmi a situacemi, které nám nedělají radost, ba co víc, přímo obtěžují.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
