Vladimír Burjánek: Přání

22. prosinec 2013

Nedělní káva

Jsme u poslední adventní neděle. Vánoční stromky už čekají na svoji slavnostní chvíli krášlení a té každoroční proměny rukama lidí. Svíčky, čokoládové pamlsky, ozdoby zcela nové i letité, které pamatují ještě ruku našich babiček a předků se spoji v jeden nezapomenutelný vánoční obraz. Kolikrát jsem ležel pod větvemi smrčku, díval se nahoru a pozoroval andílky, hvězdičky, letadla, kouličky, šišky, muchomůrky a labutě, jak vplouvají do štědrého času a svou přítomností posvěcují ten nejtajemnější den roku. Kdy stokrát opakovaná dětská přání dostoupala až do vrcholků nazdobených krasavců, aby se odtud snesla v ten jediný den na zem, k nim.

Sny povznášené vůní maminčina cukroví, jehličím, vůněmi františka i pečeného kapra a zázračným bramborovým salátem, který nikde jinde není takový a nechutná tak báječně, protože i on má v sobě tu zvláštní vánoční atmosféru. Návrat k tradicím vrátil předježíškovskému času opět tu správnou prožitkovou hodnotu. Od slavnostních rozsvěcení stromů na náměstích až po tichou půlnoční mši v šeru venkovského kostelíka. Na už krátké cestě ke Štědrému večeru se nezapomeňte alespoň jednou chvíli zastavit a zamyslet. To k adventu patří.

autor: Vladimír Burjánek