Vladimír Burjánek: Jakobíni

1. březen 2020

Už několikrát jsem se zabýval zvláštnostmi naší mluvy. Bylo by asi podezřelé, kdyby  komunikace mezi lidmi nereagovala na dobu, ve které se mění mnohé kolem nás. Tak i náš slovník odráží čas, ve kterém žijeme. Pronikají slova z cizích jazyků, některým výrazům, které se stanou módními, dají lide úplně jiný význam, než měly původně. 

Čtěte také

Chcete pár příkladů z poslední doby? Je to hustý, je to super, to dáš. To nemluvím o invazi anglických slov, která narůstá a starší generace má mnohdy problém, rozumět tomu, co z éteru slyší. Že by to však kultivovalo verbální projev lidí, nezdá se. Hlavně kvůli bujnému plevelu vyjadřování, který představují dvě slůvka - jako a jakoby.

Když zbystříte pozornost a zaposloucháte se do rozhovorů kolem, dáte mi možná za pravdu. Někteří lidé by se totiž ani nevyjádřili, nebýt těchto dvou zhůvěřilých slovíček.

Říkám jim jakobíni

Čtěte také

Populární herečka, známý zpěvák, televizní dramaturg. Známý sportovec, modelka, dokonce vysokoškolský pedagog, politik a poslanec. Těm všem bych jakobínský titul mohl v minulém týdnu za jejich mluvu přidělit.

Kdyby si každý z nich uvědomil, co vložením těchto dvou slovních berliček, jako a jakoby, vyplodí ve větách za nesmysly, asi by se uzarděli. Řekl bych, že je nejvyšší čas to řešit. Bude li se dál v řeči jakobínovat, vyrostou z dnešních dětí superjakobíni. Nebudou sice bloudit cizinou, jako ti ve Dvořákově opeře, ale vydatně klopýtat rodným jazykem.

Spustit audio

Související